Jedna věta, po které se vztah začne tiše rozkládat. Je cesty zpět?

Známe to snad všichni. Byt nebo dům plný starostí, oba partneři mají plnou hlavu práce a vypočítávají si seznam úkolů, které je potřeba vyřešit, a pak, s nervy na pochodu, je snadné neukočírovat jazyk.

Ona třeba míchá omáčku, u toho přemýšlí, kdo vyzvedne balík a jestli náhodou nemělo dítě jít k zubaři, a pak si uvědomí, že je potřeba ještě vyřešit topení.

"Zavoláš kvůli tomu kotli?" zeptá se. 

Jenže partner má taky plné ruce práce a nepotřebuje další úkol: "Zařiď si to sama," reaguje podrážděně.

Vlastně celkem obyčejná věta. Nic se nehroutí. Ona nepráskne talířem na zem. On neodejde ze dveří. Ale vztah dostal ránu a pachuť zůstane dlouho, možná i napořád.

Nejde přitom o kotel jako takový, čert ho vem. Jde o pocit partnerky, že veškerá logistika spadá na ní, že ona musí všechno zařídit, plánovat, zorganizovat. Což je mimochodem většinou vážně pravda, a nejedná se o žádný vágní dojem, ale vědecky dokázanou věc.

Partnerovo odmítnutí pak vysílá signál ve stylu "není to moje starost", což dokáže rozzuřit doběla.

Pak už zbývá jen málo, aby ve vztahu vznikla dynamika, kterou psychologie vztahů popisuje jako demand-withdraw, tedy vzorec, kdy jeden z páru tlačí a naléhá na řešení a druhý se čím dál tím víc stahuje a uzavírá.

Jakmile takový vzorec ve vztahu nastane, už je to s partnerstvím nahnuté, tvrdí psychologové.

Podle renomovaného vztahového a manželského poradenského institutu Gottman je největším problémem ve vztahu pohrdání. A odmítnutí pomoci, obzvlášť pokud se k němu přidají ještě třeba protočené panenky či tón ve stylu "neruš", je ukázkovým příkladem.

Partnerka, kterou ten, na nějž by se měla být schopná vždycky spolehnout, opakovaně odmítne, si to nakonec opravdu sama zařídí. A zjistí, že to vlastně jde. Zjistí, že partnera nepotřebuje. Přestane s ním počítat. A od takové situace už chybí jen krok k uvědomění, že není s tím, s kým by být měla.

Stejně jako drtivá většina vztahových problémů se přitom jedná především o problém v komunikaci. Nikdo se nepostaví na hlavu, pokud zrovna teď nemáte čas nebo sílu zvládnout další úkol. (A pokud ano, měl by zase naopak partner zvážit, jestli je ve vztahu, který mu vyhovuje.)

Jde ale o to jak to říct. Žádný štěk ve stylu "zařiď si sama, mě to nezajímá", ale "promiň, dneska to asi nezvládnu" či "teď toho mám hodně, můžeme se na to podívat zítra?".

Detail, jasně. Ale v detailech bydlí ďábel, jak všichni víme.