Úspěšný muzikant a zpěvák Dan Bárta nedávno utrpěl traumatické poškození sluchu a musel kvůli tomu (doufejme dočasně) přestat vystupovat se skupinou J.A.R.

Dlouho se k situaci nevyjadřoval, ale nyní si konečně promluvil s Bleskem a prozradil, co se vlastně stalo a jak na tom jeho sluch momentálně je.

„Šestnáctého dubna jsme s J.A.R. hráli v Lucerna Music Baru a mně prostě to ucho odešlo. Myslím, že to souvisí s tím, že hudbu dělám třicet let, obden, a některý zvuky jsou opravdu hlasitý. Takže se to asi sečetlo do tý míry, že to začalo působit jako únavová zlomenina,“ vysvětlil původ problémů.

„Prostě tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhlo. Nebyl to žádnej brutální, traumatickej, náhodnej záchvat. Pokud se tohle dá považovat za úraz, tak budiž. Ale urazilo to už dost unavenou strukturu,“ vysvětlil a vyvrátil tím množící se spekulace, že za poškozením sluchu mohla stát nějaká náhlá zvuková pecka do sluchátek.

Zranění se sice hojí, ale jestli se zahojí úplně a jak se bude situace vyvíjet, je zatím ve hvězdách. Nejdivočejší koncerty proto pro Dana momentálně nepřipadají v úvahu: „Situace je, zjednodušeně řečeno, taková, že míra poškození mého sluchu mi v současné době, i z mého vlastního rozhodnutí, nedovoluje účastnit se těch koncertů, který jsou nejvíce nebezpečný. A nejvíc nebezpečný je hluk. Rána se zacelila, ale nevím, do jaké míry je to křehký,“ prozradil. 

Svou milovanou formaci musí proto na chvíli opustit: „J.A.R. je parta deseti běsnejch frajerů a já se tam v tuhle chvíli – pevně věřím, že jen dočasně – nevejdu. Současně ale tím, že je festivalová sezona, některé věci nejdou překládat. To znamená, že v tom bruslím a ty tišší věci, které jsou tvárné do té míry, že se dají víc ztišit, normálně hraju.“

Existuje také alternativa, že se muzikant do budoucna neobejde bez ochrany sluchu: „Možností je víc, ale primárně se musí ztišit pódium. Pokud ta možnost je, tak mám sluchátka, občas k tomu i tlumiče zvuku a tak dál. Ale vlastně je to pódium od pódia... Mám tak nějakých iks možností a záleží, v jakém stavu nebo v jakém tvaru kapela hraje a jak vypadá to konkrétní pódium. V současné době se mi nechce moc dovnitř, protože se to tam hltí. Stačí mi sedět ve vykachlíkovaný cimře, kde si povídají obyčejní lidi, a mám toho plný zuby za deset minut,“ nastínil Bárta.

Přiznal také, že problémy se sluchem jsou, nepříliš překvapivě, pro muzikanta pořádné zlo: „Na h*vno to je. Když přijdete o nástroj, tak začnete řešit tu svou obyčejnou funkčnost, jestli nepřišel čas najít si jinou práci. Na vyrovnání se s tím pracuju pořád. Musím si zvyknout na míru poškození sluchu a začít s tím časem pracovat tak, abych si zase konečně zahrál.“

A šance na kompletní uzdravení? „To nevím, nejsem doktor,“ uzavřel ponuře.