Hollywoodská legenda překvapila celý svět. Anthony Hopkins ve 88 letech začíná úplně novou kariéru

Anthony Hopkins dokázal během své kariéry téměř všechno. Získal dva Oscary, vytvořil jednu z nejikoničtějších filmových postav historie v podobě Hannibala Lectera a stal se hereckou legendou, kterou obdivují miliony lidí po celém světě. Přesto v jeho životě zůstával jeden nesplněný sen. Sen, který nevznikl na filmovém place, ale u klavíru. Sen, který si v sobě nesl od dětství.

Teprve nyní, ve svých 88 letech, se rozhodl otevřít veřejnosti část svého života, o níž vědělo jen málokdo. Už 21. srpna vydá své první album klasické hudby s názvem Life Is A Dream. Nejde přitom o rozmar slavného herce ani pokus zaujmout další generaci fanoušků. Jsou to skladby, které vznikaly více než šedesát let, čekaly ve skicářích, notových zápisech i v jeho hlavě na správný okamžik. A ten přišel až teď.

Hudba byla jeho první láskou. Dříve než film, dříve než sláva

Přestože si svět Anthonyho Hopkinse navždy spojí především s filmem, jeho první skutečnou láskou byla hudba. Rodák z velšského Port Talbotu usedl ke klavíru už jako čtyřletý chlapec. O několik let později údajně hrál Beethovena i Chopina a současně začal skládat vlastní melodie. Herectví přišlo až později.

zdroj: Profimedia.cz

„Hudba byla mou první touhou, mým prvním přáním. Skládám hudbu celý život. Některé z těchto skladeb se mnou žijí už desítky let a stále se k nim vracím,“ svěřil se Hopkins.

První skladbu napsal už v roce 1963 během svého působení v divadle Liverpool Playhouse. Od té doby vznikaly další a další kompozice, které ale zůstávaly ukryté mimo svět reflektorů. Zatímco publikum tleskalo jeho filmovým výkonům, on si ve volných chvílích sedal ke klavíru a zapisoval hudbu, kterou nikdy nepřestal slyšet ve své hlavě. Album Life Is A Dream je tak vlastně deníkem jeho života. Každá skladba představuje určitou vzpomínku nebo pocit.

První zveřejněná kompozice Bracken Road ze suity 1947: Suite for Solo Piano and Orchestra vznikla ze vzpomínek na dětství v Margamu na jihu Walesu. Louky, pole, hory i ulice, po kterých jako malý běhal, se proměnily v hudbu. Ještě osobnější je skladba My Fatherland.

„Napsal jsem ji na počest svých skromných začátků. Jsem syn svého otce, pekaře,“ říká Hopkins jednoduše, ale o to silněji.

Na albu se objevují i další hudební vzpomínky – na rodné město Port Talbot, výlety s dědečkem, první návštěvy kina nebo lidi, kteří ho během života formovali. Nejde jen o skladby. Jsou to hudební obrazy jeho vlastních vzpomínek.

zdroj: Profimedia.cz

Když hollywoodská legenda plní svůj největší sen

Na albu spolupracoval se špičkami klasické hudby. Hopkinsovy skladby nahrál světoznámý Philharmonia Orchestra pod vedením dirigenta Gustava Dudamela, držitele ceny Grammy. Doprovází je klavírista Sergio Tiempo, violoncellista Gregorio Nieto, pěvecký sbor The Bach Choir i chlapecký sbor katedrály ve Winchesteru. Celá nahrávka vznikla letos na jaře v londýnském Alexandra Palace. Ani po desetiletích před kamerou Hopkins neskrývá, že právě tento projekt pro něj znamená něco mimořádného.

„Celý můj život je jako sen. Podepsat smlouvu s Decca Classics je čest celého života. Bylo skutečným privilegiem spolupracovat s Philharmonia Orchestra a výjimečnými sólisty. Mé nejhlubší díky patří maestru Gustavu Dudamelovi. S elegantní přesností své taktovky proměnil každou notu v něco s hlubokým a trvalým významem.“

Prezidentka vydavatelství Decca Classics Laura Monks přiznala, že nahrávání patřilo k nejsilnějším okamžikům její kariéry. Při samotném nahrávání prý všem doslova naskočila husí kůže.

„V kanceláři panovala neuvěřitelná energie. Všichni byli nadšení, protože jsme mu pomáhali splnit celoživotní sen. Velmi soustředěně hudbu poslouchal, dával připomínky a sledovat ho při práci byl opravdu výjimečný zážitek. Bylo zřejmé, jak hluboké znalosti klasické hudby má.“

Na sociálních sítích se okamžitě objevily tisíce reakcí.

„Anthony Hopkins vydává ve svých 88 letech album s klasickou hudbou. To je ta nejkrásnější zpráva, kterou jsem celý týden slyšel,“ napsal jeden z fanoušků. Další dodal: „Je to skutečný renesanční člověk. Je nesmírně inspirativní sledovat někoho, kdo nikdy nepřestane tvořit.“

Hopkins přitom už dávno nemusel nikomu nic dokazovat. Dvakrát získal Oscara, zapsal se mezi největší herce historie a jeho jméno zná celý svět. Přesto právě teď ukazuje, že člověk může i na prahu devadesátky začít novou kapitolu svého života.

Možná právě proto jeho album nepůsobí jako další projekt slavné osobnosti. Je to tichá připomínka, že některé sny nepotřebují spěchat. Někdy jen čekají na správný okamžik. A když konečně zazní, mají sílu říct o člověku mnohem víc než všechny ceny, potlesk i slavné role dohromady. Anthony Hopkins tak světu nedává jen nové album. Dává mu naději, že na splnění skutečného životního snu není nikdy pozdě.