Hlava v jednom státě, nohy v jiném: Město, kde státní hranice bizarně prochází přímo skrz obýváky

Představte si, že si v Belgii uvaříte jídlo, sníte si ho v Nizozemsku, na záchod odejdete zpátky do Belgie, zuby si vyčistíte v Nizozemsku a nakonec se uložíte k večernímu odpočinku přesně mezi oba státy. Scénka, která zní jak námět na komediání skeč, je ale každodenní realitou pro obyvatele městečka Baarle.

Město se z administrativního hlediska skládá ze dvou různých částí: nizozemského Baarle-Nassau a belgického Baarle-Hertog. Nejde přitom o žádnou jednoduchou, rovnou čáru, která by město přísně dělila na sever a jih, jak to známe odjinud. Hranice tu netvoří ani řeky, ani ploty.

Hraniční území zde tvoří naprosto fascinující mozaiku. Na území města se nachází desítky belgických exkláv. A v některých z nich se zas pro změnu skrývají malé holandské enklávy.

Hranice je v ulicích pro orientaci obyvatel i turistů vyznačena jednoduchými bílými křížky – najdete je namalované na chodnících, silnicích, cyklostezkách, ale probíhají klidně i přímo skrz budovy a domovy místních.

Historický zmatek, který se nikomu nechtělo řešit

Historie tohoto zmatku sahá až do hlubokého středověku, konkrétně do roku 1198. V tehdejší Evropě si totiž místní šlechta – pán z Bredy Godfried ze Schotenu a vévoda brabantský Jindřich I. – začala navzájem velmi nepřehledně vyměňovat, kupovat, prodávat a pronajímat jednotlivé louky a pozemky.

Když se pak v roce 1843 měly určit oficiální státní hranice mezi Nizozemskem a nezávislou Belgií, úředníci nad Baarle zlomili hůl. Vznikla tu doslova „díra v hranici“. Místo jedné čáry jen sepsali příslušnost tisíců parcel a hraniční sloupy zde jednoduše vynechali.

Tento obří byrokratický nedodělek se podařilo kompletně uzavřít a zaměřit až po neuvěřitelných 152 letech, v roce 1995.

Pravidlo dveří

První otázka, která nejspíš napadne každého, je něco ve smyslu: No a jak tedy lidé vědí, kde platit daně a jaké zákony dodržovat, když mají dům ve dvou zemích?

Odpověď je jasná: Podle toho, kde máte dveře, do té země patří vás dům. Což zní jako krásné řešení, ale když se zamyslíte, jistě vás napadne, jak se něco podobného dá využít. A napadlo to samozřejmě i obyvatele Baarle: 

Protože se daně a stavební předpisy v obou zemích často lišily, někteří majitelé domů přikročili k radikální "daňové optimalizaci". Pokud se jim zákony v jejich státě nelíbily, jednoduše při rekonstrukci původní dveře zazdili a probourali nové o pouhý metr vedle – rovnou do výhodnějšího sousedního státu. Protože proč ne, že.

Pravidlo vchodových dveří navíc neplatí pro dění uvnitř budov, což dalo vzniknout dalším bizarním situacím. Když v minulosti nizozemská vláda nařídila barům zavírat dříve než těm belgickým, majitelé podniků ležících přímo na hranici to řešili s úsměvem. Hosté se úderem nizozemské zavírací hodiny prostě zvedli, přesunuli se k belgickým stolům na druhé straně místnosti a bujarý večírek vesele pokračoval dál.

Dvoje nařízení

Tato absurdita se naplno projevila i během nedávné pandemie koronaviru. Belgie a Nizozemsko měly zcela odlišná pravidla pro lockdown a nošení respirátorů. Vznikaly tak neuvěřitelně komické situace, kdy například oblíbený obchod s oblečením musel páskou striktně uzavřít svou belgickou polovinu, zatímco nizozemská část obchodu mohla dál normálně prodávat.

Zákazníci tak mohli nakupovat trička na jedné straně regálu, ale pro kalhoty o dva metry dál už kvůli vládním nařízením nesměli.

A navíc: Ani pravidlo dveří není úplně neprůstřelné, v Baarle najdete i dům, jehož dveře leží přesně na hranici. Bolehlav při řešení toho, do kterého státu vlastně patří, už si chtěli všichni odpustit, a tak přišli s šalamounským finišem: Dům prostě patří do obou. Na jedné straně dveří má nizozemskou vlajku a číslo, na druhé straně belgickou a jiné číslo.

Baarle je tak ve výsledku vlastně krásným důkazem toho, že i ten nejabsurdnější administrativní guláš může v praxi docela dobře fungovat. Zatímco pro kartografy a státní úředníky jde o celoživotní noční můru, místní obyvatelé se s tímto geografickým hlavolamem sžili s nadhledem a humorem.

Městečko se navíc díky svému kurioznímu roztříštění stalo vyhledávanou turistickou atrakcí. Historický zmatek se tak proměnil v moderní ekonomický benefit.