Pařížská říční policie provádí stále více výjezdů na rozvodněné a zabahněné Seině. Na březích řeky zavládl zmatek. Vzedmutá voda odnáší popelnice a kusy dřeva. Narychlo se vybudovala provizorní lávka, která umožňuje přístup k sídlu výletních lodí Bateaux Mouches.

Nedaleko je na břehu několik potopených aut, která uvízla ve stoupající vodě. Parčík Vert Galant na špičce ostrova Saint-Louis je pod vodou.

Avšak mezi lidmi převládá klid. Chodci, ať už turisté či Pařížané, se ujišťují, že není až tak zle. "Jsme daleko historického rekordu z roku 1910, kdy Seina dosáhla téměř devíti metrů," je slyšet všude v metropoli.

Chvílemi jsou však patrné i pocity nejistoty. Cestující ve stanici metra Saint-Michel již nemohou použít linku k jízdě na sever, protože na stěnách promáčené stanice se objevily pramínky vody.

Na stejném místě byla pozastavena i doprava expresní regionální dráhy RER. Technici státních drah SNCF uzavírají ventilační otvory, aby ochránili tratě, vysvětlil jeden dělník, hledající karabinu, aby se mohl při práci zavěsit. "Naštěstí jsme tuto operaci v lednu nacvičovali," dodává s úsměvem.

Třiačtyřicetiletého Aleka, který žije od dětství na nákladním říčním člunu u mostu Alexandre III, situace nevzrušuje. Už toho zažil hodně. "Začátkem 80. let jsme byli evakuováni. Voda vystoupala mnohem výš," říká a nazouvá si vysoké gumové rybářské boty.

U náměstí Svornosti (Concorde) jeden z jeho sousedů, 47letý Dominique, v klidu ale moc není. Na říční člun se nastěhoval s partnerkou, dětmi a psem teprve před třemi měsíci a nemá dost zkušeností. "V neděli byla voda ve výšce 1,56 metru. Dnes překročila pět metrů. To je velký rozdíl. Je to pro nás opravdu velký křest," říká Dominique. Vzal si dva dny dovolené, aby člun zajistil pomocí prken a zabránil nárazům trupu do zdi břehu.

Voda v tu chvíli byla jen metr od elektrických hodin umístěných na zdi břehu. "Pokud stoupne až k nim, budeme bez elektřiny," dodal.

Socha alžírského vojáka u mostu Alma, podle kterého Pařížané tradičně sledují úroveň hladiny Seiny, měla vodu po kolena. "Včera byla voda jen po paty," říká místní obyvatel Laurent Cheronnet. Přišel si sochu na památku vyfotografovat. Kolem bylo mnoho turistů.

Osmadvacetiletou Belgičanku Nawalu, která žije již dva roky v Paříži, nejvíce zajímalo, zda se břehy podaří do léta včas vyčistit. "Jakmile je hezky, procházím se po nábřežích s přáteli a pořádám pikniky. Jsem zvědavá, zda to budeme moci dělat toto léto. Vše vyčistit potrvá měsíce," domnívá se mladá žena.