Halucinace a spojení s duchy. Vědci zjistili, jak 9000 let stará evropská šamanka padala do magického transu
14. 7. 2026 – 8:00 | Magazín | Jiří Rilke
Když v roce 1934 kopali dělníci v německém lázeňském městečku Bad Dürrenberg příkop pro novou kanalizaci, narazili na něco, co jim vyrazilo dech. Pod zemí se ukrýval hrob plný zvířecích lebek, kostí a zvířecích zubů. Zvláštní výbava obklopovala kostru ženy, u které leželo i malé dítě.
Trvalo téměř celé století, než moderní věda dokázala z těchto kostí vyčíst celý příběh. Dnes už víme, že šlo o jednu z nejstarších a nejmocnějších šamanek střední Evropy a vědci dokonce odhalili trik, kterým se dostávala do magického transu.
Žena, které se dnes ve vědeckém světě přezdívá "šamanka z Bad Dürrenbergu", zemřela v období střední doby kamenné (mezolitu) zhruba před 9 000 lety, když jí bylo mezi 30 a 40 lety. Podle způsobu uložení v hrobu (byla pochována vsedě, což bylo tehdy běžné) a neuvěřitelně bohaté výbavy patřila ve své komunitě lovců a sběračů k elitě. Její tělo bylo doslova zasypáno magickými předměty.
Měla u sebe desítky provrtaných zubů z praturů, jelenů a divokých prasat. Další zkoumání a nové vykopávky z roku 2019 navíc potvrdily, že na hlavě nosila impozantní čelenku vyrobenou z jeleního parohu, kterou zdobilo peří divokých hus a krunýře želv.
Vzhled této ženy musel při rituálech u tehdejších lidí vzbuzovat obrovský respekt a posvátnou hrůzu. To hlavní kouzlo se ale skrývalo přímo v jejím těle.
Nemoc, která otevírala brány do jiných světů
Jak informuje prestižní vědecký magazín Discover, detailní rentgeny a analýzy její páteře odhalily velmi specifickou tělesnou vadu.
A pokud jste se těšili na potvrzení skutečné, dávno existující magie, kterou jsme jen za tisíce let zapomněli, bohužel odejdete zklamaní. Důvod šamančiny tajemné moci je totiž nakonec čistě medicínský.
Žena měla vrozenou deformaci krčních obratlů přímo u základny lebky. To, co by dnešní medicína popsala jako neurologický problém, z ní před devíti tisíci lety udělalo "médium" komunikující s duchy.
Deformace u ní mohla vyvolávat celou řadu extatických stavů. Podle expertů trpěla nekontrolovatelným, rychlým kmitáním očí (nystagmem), brněním končetin, ztrátou svalové koordinace a dokonce i silnými halucinacemi.
Pokud šamanka během rituálu dokázala tento stav vědomě spustit (například zrychleným dechem či prudkými pohyby hlavy), pro její kmen to vypadalo, že ji právě posedl zvířecí duch. Zatímco její oči zběsile kmitaly a tělo se nekontrolovatelně zmítalo, lovci věřili, že její duše cestuje po jiných světech a přináší rady pro přežití.
Konec této uctívané ženy byl ale tragický a krutě prozaický. Rozbory její lebky prokázaly silnou infekci zubů, která postupně přešla v celkovou otravu krve. Infekce se navíc s největší pravděpodobností přenesla přes mateřské mléko na jejího teprve půlročního potomka, takže nakonec nemoci podlehli oba a byli pohřbeni společně.
Měli jsme v Česku podobnou záhadu?
Spojení tělesné anomálie a vysokého duchovního postavení není ve světě archeologie ojedinělé. Naši prapředkové věřili, že "jinakost" je dotykem bohů. A my v České republice máme důkaz, který je ještě o neuvěřitelných 17 tisíc let starší než šamanka z Německa.
Řeč je o slavném hrobu "DV 3", který v roce 1949 objevil archeolog Bohuslav Klíma v Dolních Věstonicích. Pod dvěma obrovskými mamutími lopatkami a vrstvou červeného barviva se našla kostra asi čtyřicetileté ženy obklopená liščími zuby. Tato dávná moravská šamanka, žijící před 26 000 lety, trpěla výraznou asymetrií tváře vlivem úrazu z dětství nebo vrozené vady.
Měla ochrnutou nebo pokřivenou polovinu obličeje, což se mimochodem nápadně shoduje s malou vyřezávanou tváří z mamutoviny, která se v oblasti rovněž našla a pravděpodobně zobrazuje právě ji.
I u nás na Moravě tak zřejmě platilo, že člověk s nepřehlédnutelnou fyzickou odlišností neznamenal pro drsnou tlupu lovců mamutů přítěž, ale naopak uctívanou spojku s oním světem.
