Geniálně podlá past StB aneb Kameny, které znamenaly smrt

MAGAZÍN - Magazín autor: Helena Kalendová

Akce Kámen, jméno jedné z nejzákeřnějších provokačních akcí StB. Zničila životy nejen lidem, kteří v přísně utajené pasti uvízli, ale i mnoha jejich blízkým. Od jejího spuštění krátce po Únoru 1948 uplyne letos rovných sedmdesát let.

Ilustrační snímek

Ilustrační snímek,zdroj: Profimedia.cz

Akce Kámen či Kameny (podle pohraničních kamenů) byla drsnou provokační metodou StB. Na ty, kdo namísto světlých komunistických zítřků volili opuštění republiky, připravili soudruzi geniální plán – prostě tak trochu posunuli státní hranici.

Samozřejmě jen jako. To aby se uprchlíci domnívali, že jsou již v bezpečí na druhé straně. A zdařilo se dokonale. Nejenže jim byl připsán trestný čin překročení státní hranice (co na tom, že fiktivní), navíc jako bonus získala StB od oklamaných důvěřivců jména jejich nejbližších i s případnou ilegální činností. To vše zcela bez námahy.

Jak to bylo možné? Falešná hranice měla totiž malé vylepšení – na domnělé německé straně, ve skutečnosti stále na československém území, byly postaveny fiktivní americké strážnice, v nichž byli lidé, s úlevou vychutnávající závan domnělé svobody, "Američany" důkladně vyslechnuti.

Jazz, whisky a Washington

Metoda provokace byla typickou pro všechny tajné služby sovětského typu, ostatně rovněž pro nacistický bezpečnostní aparát. Samotná akce nezačínala až na hranicích. Nejprve agent provokatér nabídl vyhlédnuté osobě, často navíc stresované anonymními výhrůžkami, bezpečné vycestování na Západ. Ti nejdůvěřivější se mu ještě před cestou písemně zavázali, takže výprava již nebyla zapotřebí a následovalo "náhodné" zatčení. Další byli vyzvednuti na smluveném místě a k hranicím dovezeni třeba z Prahy či dokonce až z Moravy.

Plně se využívalo tmy a neznalosti terénu. Po domnělém překročení hranice byli běženci zastaveni fiktivní hlídkou německých pohraničníků, která je dovedla do falešné úřadovny americké kontrarozvědky.

Jedna z takových stála u Všerub na Domažlicku, pouhých pár metrů od skutečné hranice. Nic netušící příchozí spatřili portréty amerických prezidentů i americkou státní vlajku, na stole stála láhev whisky a z rádia vyhrával americký jazz. Ochutnali nabízenou švýcarskou čokoládu i pravé americké cigarety. A samozřejmě přátelsky pohovořili s "Američany" v uniformách, zapůjčených prý z plzeňských a pražských divadel.

Za pomoci falešného tlumočníka pak byli podrobeni zpravodajskému výslechu. Údajnou americkou CIC zajímalo všechno – příbuzní a přátelé, protikomunisticky smýšlející občané, zájemci o spolupráci s Američany i kontakty na ně. Mnozí ve snaze podpořit žádost o azyl navíc zveličovali svou ilegální činnost nebo si vymýšleli účast v neexistujícím podzemním hnutí.

Mysleli, že holt měli smůlu

Některým emigrantům bylo sděleno, že se žádost zamítá pro jejich nedůvěryhodnost (výslechové papíry v rukou vyšetřovatelů StB pak byly vysvětleny coby dar americké strany), jiné po odchodu z falešné strážnice přepadla hlídka SNB, která náhle pronikla na "německé" území. Vypukla fingovaná přestřelka, při níž se falešným převaděčům podařilo překvapivě uniknout.

Následovalo zatčení a soud, kratší i mnohaletá uvěznění, někdy i trest smrti. Někteří neúspěšní běženci se o provokační akci dozvěděli teprve ve vězení, jiní to nezjistili nikdy. Domnívali se, že byli na skutečné americké strážnici a poté měli jednoduše smůlu.

Mimochodem, tu a tam se StB nezadařilo – když si Oldřich Maláč všimnul, že vojáci USA nemluví moc dobře anglicky, a navíc poznal psací stroj československé výroby, odmítl vypovídat. Přesto jej čekal patnáctiletý trest.

Do akce Kámen byly zapojeny oblastní úřadovny StB v Plzni, Karlových Varech i Českých Budějovicích. Známé byly Všeruby na Domažlicku i lokalita u Chebu, "americká" stanice vznikla také v bývalé hájovně v Kamenci (Tři Sekery) u Mariánských Lázní. Během operací si příslušníci i spolupracovníci přilepšovali okrádáním zadržených, občas podobné akce prováděli na vlastní pěst. Při nečekaném průběhu někdy došlo i k vraždám.

Účel světil prostředky, ne?

Myšlenka Kamenů se zrodila v hlavě JUDr. Josefa Stehlíka (vlastním jménem Stelzer), velitele oblastní úřadovny StB v Plzni, konkrétní akce pak měli v rukou pracovníci vnitřní státní bezpečnosti. Za 3. výpadové oddělení IV. sektoru to byli Evžen Abrahamovič (Dr. Breza, Evžen), Emil Orovan (Oliva, Oto) a Amon Tomašoff (Tony).

Samotné aktéry, povětšinou osoby se zahraničními zkušenostmi, vystupující v rolích amerických důstojníků, spojoval určitý typ charakteru a mentalita dobrodruhů. Dobře znali jazyk i prostředí a byli přesvědčiví a sebejistí.

Amon Tomašoff, vydávající se za představitele CIC, strávil válku u amerického obchodního loďstva coby námořník na lodích plujících do Murmansku. Pro práci špiona jej získala NKVD již v roce 1944. Přesvědčený bolševik aktivně ovládající přes deset jazyků dovedl mistrovsky navazovat kontakty a sbírat informace, a "práci" tohoto druhu si evidentně užíval. Zemřel v pouhých třiceti letech na zhoubný nádor mozku.

Emil Orovan se stal recepčním v hotelu Alcron a roku 1969 i s rodinou emigroval. Jeden z hlavních iniciátorů Evžen Abrahamovič se dožil spokojeného důchodu coby ředitel pražského obchodního domu. V roce 2013 byl sice obviněn, zemřel však bez postihu o rok později. A sebereflexe? Pravděpodobně žádná. Snad se vnímali jako vojáci studené války a účel světil prostředky.

Informovali Američany

Trochu jinak už to bylo s členy SNB, z nichž někteří z účasti na Kamenech věru nadšení nebyli. Člen KSČ a velitel stanice SNB ve Všerubech Stanislav Liška, pracující zároveň od roku 1945 pro americkou zpravodajskou službu, nemohl spolupráci na akci odmítnout.

Po první dokonané operaci informoval přátele v zahraničí s prosbou, aby fakta o falešných hranicích odvysílal Londýnský rozhlas, což se i stalo. Posléze uvězněný Liška, napomáhající při skutečných převodech desítek lidí včetně odbojové skupiny Cyril, po propuštění v srpnu 1949 emigroval i s celou rodinou, čímž si zřejmě zachránil život.

Oblastní velitel klatovské SNB pplk. František Havlíček, rovněž ve spojení s americkou tajnou službou, byl později zatčen spolu s Liškovým zástupcem Václavem Šnaidrem, a oba byli v roce 1952 popraveni.

Informovaní Američané tak už v červnu 1948 mohli zaslat protestní nótu proti zneužívání amerických státních symbolů, uniforem i označení. Československá vláda vše popřela s tím, že vyšetřování nic podobného nepotvrdilo.

Zakladatel ETA i ministr zahraničí

Akce Kámen byla ukončena teprve po emigraci několika jejích účastníků a varovném vysílání rozhlasové stanice Svobodná Evropa dne 31. srpna 1951.

A oběti? Tou pravděpodobně první byl již 23. dubna 1948 úspěšný podnikatel a vynálezce Jan Prošvic, zakladatel společnosti ETA, na něhož se po propuštění z krátkého uvěznění zaměřil provokatér StB s nabídkou odchodu do zahraničí. Jeho vilu si roku 1949 "zakoupí" Antonín Zápotocký.

Dále Karel Janoušek, jediný Čechoslovák s titulem Air Marshall RAF, který mu udělil anglický král Jiří VI. Přes navrhovaný trest smrti strávil ve vězení nakonec "jen" dvanáct let. Josefu Hnátkovi, navigátorovi 311. bombardovací perutě RAF, byl trest nejvyšší změněn na patnáct let. Obětí Kamenů se paradoxně stal i bývalý komunistický ministr zahraničí Vlado Clementis, kterému pokus o útěk za hranice spolu s fiktivním protistátním spiknutím vynesl trest smrti.

Postižených bylo samozřejmě mnohem více. Z desítek až stovek případů byly zdokumentovány jen některé. O těch dalších se pravděpodobně nedozvíme nikdy.

Tagy: Česko domácí StB komunistická totalita komunistický režim dějiny a fakta české dějiny

Zdroje: vlastní