"Fraška v Moskvě: Ohlášený návrat Putina do prezidentského úřadu potvrzuje nezadržitelný úpadek ruské politiky," píše významný španělský deník El País. "Místo soutěže různých politických sil nastala v Rusku simulace, kterou Kreml inscenuje až do nejmenšího detailu. Medveděv při svém nástupu do úřadu vzbudil naději, že chce vyvést zemi z autoritářství. Toto očekávání se ale nesplnilo. Rusko stojí opět v bodě nula," míní list.

Vrchol drzosti

Švýcarský Neue Zürcher Zeitung vidí v ohlášené výměně jen to, že tandem ruské moci funguje. "Jak Putin, tak Medveděv znovu drsným způsobem zkompromitovali politický systém Ruska. Prohlášení obou protagonistů na sjezdu, že jejich krok poslouží blahu země, je vrcholem drzosti.

Oznámená výměna úřadů, v níž Medveděv sloužil jako přidržovač třmene pro Putina, odhaluje celou Medveděvovu dosavadní zdánlivě liberální a pluralistickou politiku jako prázdnou nádobu. Vládní reformy, prezentované Medveděvem i Putinem jako posílení stability země, se na daném pozadí ukazují jen jako samoúčel sloužící k zachování moci," míní švýcarský list.

Také podle polského deníku Rzeczpospolita "společnou ideologií obou politiků je moc. Největší rozdíl mezi nimi je v tom, že Putin Rusku vládne a Medveděv jen dělá pro zemi reklamu. Uplynulé čtyři roky fungoval pouze jako lákadlo pro zahraniční investory. Příštích 12 let se v tomto ohledu zřejmě nic nezmění."

Pesimisté dostali za pravdu

Švédský deník Dagens Nyheter míní, že "těžko lze brát ruskou demokracii vážně, když podivný vůdčí tandem Putin - Medveděv bude pokračovat obráceně a Rusko se tak vlastně stává státem jedné strany. Země potřebuje být na všech úrovních demokraticky přebudována, proto je pouhá výměna nejvyšších úřadů neštěstím. V nejlepším případě by to mohlo vést k protestům a debatám. Byla by to aspoň nová šance pro ruskou občanskou společnost."

Podle liberálního rakouského deníku Der Standard "se účeloví optimisté mýlili a pesimisté dostali za pravdu. Ukázalo se, že na ruské poměry liberální Medveděv není ničím jiným než jen místodržícím svého mentora Putina. Jejich výměna postů zachovává zdání ústavnosti, současně byl ale mandát prezidenta rozšířen na šest let. Pokud se nestane něco zcela výjimečného, bude Putin a jím vytvořený systém formovat Rusko ještě celou čtvrtinu 21. století."

Křižácké tažení

Britský deník The Times připomíná, že "jen hrstka prominentních kritiků před pár lety upozorňovala svět, že Putinovo Rusko obnovilo své sebevědomí na úkor svobody názorů, demokracie a lidských práv. Pouze lidé jako Michail Gorbačov varovali, že to může přinést opětný propad Ruska do brežněvovské éry hospodářské a politické stagnace."

Maďarský deník Népszabadság míní, že "v důsledku neexistence jakékoli politické soutěže v Rusku nemění ohlášená výměna funkcí mezi Putinem a jeho Sanchou Panzou nic na skutečných mocenských poměrech. Putin diktoval a jeho služebník z Petrohradu využíval svou prezidentskou moc jen natolik, nakolik to premiér chtěl a dovoloval. Výjimku představuje jediný případ - když Putin přirovnal zásah NATO v Libyi ke křižáckému tažení, tehdy to dobrým chováním pověstný Medveděv rychle korigoval. Putin jen povolil uzdu své zlobě nad tím, že Rusko ztratí Kaddáfího pádem velké zbrojní zakázky. Medveděv naproti tomu věděl, že se pro zemi snažící se o obnovu svého velmocenského statusu prostě nesluší dávat veřejně najevo své zklamání."