Filozof Bělohradský: Vize mi připadá jako nafukovací panna

- Aktuality autor: Adam Homola

Filozof Václav Bělohradský hlásá nedůvěru ve vize. "Vize mi připadá jako nafukovací panna, nabízí umělý svět," uvedl v rozhovoru při příležitosti 70. narozenin, které bude mít v pátek 17. ledna. Snaží se, jak říká, spíše porozumět neopakovatelným možnostem vynořujícím se náhle v historických situacích, v nichž lidé jednají. Stejně realisticky se staví k otázce filozofie. Považuje ji za literární žánr spíše než akademickou disciplínu.

Václav Bělohradský

Václav Bělohradský,zdroj: Isifa.com

V Česku se podle Bělohradského často upřednostňovaly "groteskně nereálné vize", v rozporu s reálnými možnostmi skrytými v situacích, v nichž se národ nacházel. V české povaze se slučují dva elementy - pragmatické umění přežívat a tendence k davové, až stádní, "identifikaci s fetiši", tvrdí Bělohradský. Jejím příkladem byla podle něj nedávná podpora lidí prezidentského kandidáta Karla Schwarzenberga ve stylu "kníže (s čírem) má k lidu blíže".

Před prezidentskými volbami Bělohradský nepřímo vyzval k podpoře Miloše Zemana, který mu 28. října 2013 udělil medaili Za zásluhy. Veřejné vystupování prezidenta považuje ale Bělohradský za "kontraproduktivně konfliktní".

Rodák z pražského Žižkova se jako jeden z mála českých filozofů snaží svůj obor, o němž si nemyslí, že má být "vědou", přiblížit široké veřejnosti a často komentuje společenské a politické dění. Ovlivnil jej dlouhý italský exil, ponurá atmosféra 50. let i zlatá šedesátá v Československu, ale také temné momenty italských dějin, zvláště terorismus. Jako tragédii podle svých slov prožíval i rozdělení Československa. Cítil prý, že důsledkem rozpadu Masarykova státu bude zhoršení kvality politiky.

Bělohradský má řadu obdivovatelů i odpůrců. Ti mu vyčítají neustálé zpochybňování kdečeho a názorovou přelétavost, která se například projevila ve vztahu k české politice zejména po roce 1990. Bělohradský k tomu říká, že člověk neustále musí volit mezi opouštěním vyprázdněných idejí nebo životem v umělých světech. "Mnohé ideje z let devadesátých jsou dnes už jen vstupenkou do umělého světa," uvedl a citoval filozofa Karla Poppera: "kriticky myslet znamená nechat ideje umírat pro lidi, ne lidi pro ideje".

"V Česku se ideje vyznávají, místo aby se používaly k řešení problematických situací, proto tak často končíme v pasti umělých světů," doplnil Bělohradský. Globalizace podle něj obrovsky proměnila smysl klíčových slov civilizace, třeba soukromého vlastnictví.

"Jako liberál věřím v demokratický kapitalismus, v Parlament, v prezidenta, v instituce, v tržní ekonomiku. Nevěřím v revoluční ideje, ty jsou pro mě jen metafyzickým harampádím," uvedl. "Soukromé vlastnictví ale nesmí znamenat, že něco máme právo obehnat ostnatým drátem a nechat to spadnout. Naopak je to racionální správa věcí ve společném světě, proto musí být vykázáno na veřejnosti jako legitimní," dodal.

V 90. letech Bělohradský souhlasil se strategií Václava Klause, protože italská zkušenost ho přesvědčila o neefektivitě státem řízených "re-strukturalizací". Klausova strategie měla podle něj mnoho nezamýšlených negativních důsledků, bylo to nevyhnutelné. Čekal prý ale od ODS, že je napraví, ta však nepřipustila své omyly a tak přestala být liberální stranou. S rychle postupující globalizací Bělohradský svůj liberalismus revidoval z levicových, především "zelených" pozic.

Bělohradský se rád vrací do Itálie. "V Praze je život namáhavý, zdá se mi. V Itálii žiji v malém městě, starorakouské Gorizii, všude dojedu na kole, život je snazší," dodal. Pokud má ale v Praze čas, odpočívá tak, že se sám toulá pražskými ulicemi. Sedne prý do tramvaje a jede někam na druhý konec města, kde se potuluje celý den podle literárních i osobních vzpomínek. Podle Bělohradského přišel čas znovu promýšlet smysl pojmů, kterými se celý život zabýval, jako jsou stát, politika, kultura, sekularizace a demokracie. "Globalizace ta slova vyprázdnila, je nutné začít znovu. V sedmdesáti je k tomu nejvyšší čas," uzavřel.

Tagy: výročí filosof filosofie

Zdroje: ČTK