Felix Slováček junior se moc často s novináři nebaví. Však má plné ruce práce – vyučuje na konzervatoři a je nesmírně nadaným hudebníkem, zkrátka syn svého otce, jak má být. Nyní ale poskytl rozhovor pro iDnes.cz a, jak se ostatně dalo předpokládat, řeč se nevyhnula ani nejbolestivějšímu tématu.

Jde samozřejmě o sestru Aničku, která příliš mladá opustila náš svět po prohrané bitvě s odpornou nemocí. Felix byl o dvanáct let starší než ona, což znamená, že už mu klepala na dveře puberta, když se Anička narodila. Přesto si ale malou okamžitě oblíbil: „Hezky jsem se o ni staral, přebaloval ji. Doma nás vychovávali k citlivosti,“ zavzpomínal.

Hned, jak se vlohy hudební rodiny projevily i u dcery, Felix se nikdy neostýchal poradit, do ničeho ji ale netlačil: „Dávala mi k posouzení svoje demonahrávky, občas jsem jí řekl, co je na tom dobré a co by se podle mě dalo vylepšit. Vyslechla mě, ale bylo na ní, jak s tím naloží. Nás sice vychovávali stejní rodiče ve stejném prostředí, ale každý jsme šli trochu jinou hudební cestou. Ale muzika ji, stejně jako mě, hrozně bavila,“ svěřil se.

Chybí mu. Jasně, že mu chybí, však je rána ještě tak čerstvá: „Ona tam na chalupě se mnou pořád je. Otevřu její pokoj a pořád Aničkou voní,“ rozesmutněl se.

„Prostě tam sedím a ona v mých myšlenkách sedí vedle mě,“ dodal.