Eva Holubová: Žena, která se vrátila ze dna
19. 7. 2025 – 12:32 | Magazín | Žanet Ka
Jsou lidé, kteří nás rozesmějí. Jsou lidé, kteří nás dojmou. A pak jsou ti, kteří dokážou obojí v jediném pohledu, v jediné větě. Herečka Eva Holubová mezi ně nepochybně patří. Na první pohled v ní je kus ironie, jízlivosti a břitkosti. Na ten druhý, hlubší, také něha, pokora a křehkost ženy, která si prošla temnotou, aby našla sama sebe.
Sláva, která bolela
Byla jiná. Od začátku. Zatímco jiné herečky vsadily na půvab a uhlazenost, Eva Holubová zůstávala věrná pravdivosti. Její postavy nebyly načančané hrdinky, ale ženy z masa a kostí. Nedokonalé, silné i křehké zároveň. Právě díky tomu si ji diváci zamilovali. Ne kvůli líbivosti, ale kvůli opravdovosti.
Na DAMU to neměla jednoduché. Pochybnosti o sobě samé, nespoutaná povaha i obavy z budoucnosti ji doprovázely už tehdy. Ale vytrvala. Zůstala věrná svému hlasu a postupně si vydobyla uznání. Zprvu hrála především v divadle, její doménou byla komorní dramata, která jí umožnila ponořit se hluboko do psychologie postav.
Pak ale přišel film a s ním nové publikum. Pelíšky, Musíme si pomáhat, Účastníci zájezdu, Ene bene… Holubová byla všude, a přesto nikdy neztratila autenticitu. Každá její role měla něco z ní- hluboké emoce, životní zkušenost, suchý humor i melancholii. Kritici ji oceňovali pro její „neokázalou hereckou pravdu“. Publikum ji milovalo pro to, že působila jako někdo, koho známe.
Ale zatímco kariéra stoupala vzhůru, Není to jen příběh herečky, je to příběh ženy, která se rozhodla žít jinak.
Odvaha něco změnit
Eva Holubová otevřeně přiznává, že zlom přišel ve chvíli, kdy si uvědomila, že se sama sobě ztrácí. Nešlo o okolí, práci, rodinu. Šlo o to, že už se necítila celistvá. A tak vyhledala pomoc. Cesta to byla dlouhá- bolestivá, křehká, ale nutná. Odvykání jí nepřineslo jen vystřízlivění. Přineslo jí zpátky samu sebe a s tím i nový pohled na svět, na vztahy, na každodennost. Dnes o tom mluví s neobvyklou otevřeností a upřímností. A právě to z ní dělá nejen skvělou herečku, ale i inspirující osobnost.
Herečka, která stárne se ctí
V éře liftingu, botoxu a nekonečných honů za věčným mládím je Eva Holubová zjevením. Nestydí se za svůj věk, netají se tím, že to s tělem je jinak. A že i psychika se mění.
Ale je to právě tenhle věk, ve kterém- jak sama říká- cítí největší svobodu. Už se nemusí líbit každému. A nemusí hrát role, které s ní nerezonují. Stále hraje, natáčí, tvoří, ale zároveň si víc hlídá, do čeho dá svou energii. Možná nehraje tolik jako dřív, ale když už se objeví na jevišti nebo v televizi, stojí to za to. Její výkon má váhu, hloubku, autenticitu. A nezaměnitelný rukopis.
Uvnitř pořád holka z Žižkova
Navzdory slávě a zkušenostem si Eva Holubová uchovala nadhled a specifický smysl pro humor. Sama o sobě říká, že uvnitř zůstala "holka z ulice", která si pořád trochu klepe na čelo nad tím, že ji lidé obdivují. Ale možná právě tahle obyčejnost je na ní tak silná. Nevydává se za guru, nementoruje, neříká, že má recept na štěstí. Jen ví, že cesta vede skrz pravdu. A že odvaha být sám sebou je to nejdůležitější, co si člověk může v životě dovolit.
Dnes je Eva Holubová ženou, která už nemusí nikomu nic dokazovat. Prošla si temnými chodbami vlastního nitra, spadla na dno a zvedla se. Bez patosu, bez velkých gest. Zůstala normální, a právě v tom je její výjimečnost. Mluví otevřeně o svém životě, sdílí radosti i strachy, neschovává slzy ani smích. Její přítomnost na sociálních sítích je možná překvapivá, ale svým způsobem přirozená, vždyť kdo jiný by měl být průvodcem těm, kdo hledají opravdovost, než právě ona?
A i když sama tvrdí, že se učí být stará, pořád má v sobě cosi mladého. Jiskru, která nezhasla ani po všech těch bouřích. Možná proto má kolem sebe tolik lidí, kteří ji obdivují. Ne proto, že je slavná. Ale protože se nebojí být zranitelná. Její příběh není o slávě. Je o odvaze. O síle jít dál, i když už si myslíte, že nemůžete. O víře, že nikdy není pozdě na změnu a na lásku. Ať už k sobě, k druhým, nebo k životu samotnému.
