Dva roky dřiny a žádné zázračné diety: Alice Bendová prozradila, co jí opravdu fungovalo
16. 2. 2026 – 15:52 | Magazín | Anna Pecena
Herečka Alice Bendová otevřeně popisuje, že hubnutí nebyla žádná zázračná dieta na 14 dní. Šla na to pomalu, poctivě a s jediným „problémem“, který přizná asi každý: miluje jídlo. Přesto se jí podařilo dostat váhu dolů a dnes mluví nejen o číslech na váze, ale i o tom, proč je nejtěžší právě závěr a udržení.
Když se chce, jde to. I když „české jídlo je láska“
Alice Bendová se podle svých slov nepustila do drastické diety. Popisuje spíš dlouhodobé změny: hlídat jídelníček, přidat bílkoviny, pít víc vody a ubrat alkohol. Zároveň ale přiznává, že některé věci si prostě neodpustí – třeba slaninu s čerstvým chlebem nebo klasiky jako omáčky a knedlíky. A přesně tahle upřímnost na tom lidi baví: žádná póza „já už nikdy nic“, ale realita, se kterou se dá ztotožnit.
Kolik je „tak akorát“? Její tempo zní překvapivě rozumně
Herečka mluvila o tom, že shazovala zhruba „kilo měsíčně“ a že právě takové tempo je podle ní udržitelné. V rozhovoru zmiňuje, že dala dolů přes 14 kilo za zhruba třináct měsíců a že nejtěžší je poslední fáze – cílovka a udržení, zvlášť když „tak ráda jí“.
Co jí pomohlo vydržet, když přišla krize
Bendová naznačuje, že největší zlom nebyl v jednom „dokonalém“ jídelníčku, ale v nastavení hlavy a režimu. Když už do toho člověk investuje týdny a měsíce, je prý škoda to shodit jedním „už mi to je jedno“. Pomáhalo jí mít jasný cíl, průběžně se kontrolovat a nedělat z jedné chyby důvod vzdát celý plán. A možná právě to je největší trik její proměny: žádná magie, jen dlouhodobá disciplína – i ve dnech, kdy by si nejradši dala všechno, co je v lednici.
Proč její příběh rezonuje: Česko má s kily problém
A teď tvrdá čísla: v Česku má nadváhu víc než třetina žen (36 %) a téměř polovina mužů (49 %). Obezita se týká 21 % mužů a 18 % žen. A s věkem je to ještě výraznější: ve skupině 50–64 let má normální váhu už jen 27 % dospělých, zatímco nadváhu má 47 %.
Právě proto příběhy jako ten Bendové tolik táhnou. Nejde jen o fotky „před a po“, ale o připomínku, že změna je běh na dlouhou trať. A že někdy stačí udělat méně „heroických“ kroků, zato je udržet.