Dovolená, kde nesmíte mluvit, číst ani dobře jíst. Boháči tohle mučení podstupují dobrovolně a má to důvod

Představte si, že zaplatíte třeba vyšší desítky tisíc korun, přiletíte do tajemné, exotické země, vstoupíte ozdobnou branou a... Místo barů, neonů, blikajících cingrlátek, restaurací, kin, kasin a dalších tradičních pokušení k vám přistoupí jen stroze odění mniši, seberou vám telefon, zakážou knihy, hudbu a dokonce i oční kontakt s kýmkoliv. 

K jídlu dostanete jen naprostý základ, záměrně naprosto bez chuti, bez soli, bez koření, abyste náhodou nezažili jakékoliv potěšení.

Zní to, jako že vás někde chytili a omylem zavřeli do vězení? A teď si představte, že přesně takovéto dovolené vyhledávají vlivní a bohatí. Má to jeden celkem děsivý a vědecky pevně podložený důvod.

Závislost digitálního věku

Náš mozek je totiž spálený na uhel. Abychom pochopili, proč se lidé dobrovolně zavírají do asketických cel v klášterech, musíme se podívat, co dnešní doba dělá s naší hlavou.

Jsme totiž první generace v historii lidstva, která má neustále, bez přestávky, přísun k neomezené a nikdy nekončící zábavě. Sítě, notifikace, nekonečné streamy, záplava krátkého obsahu navržená čistě proto, aby pumpovala další a další a další a ještě jednu dávku dopaminu a halas a radost a výbuchy konfet a hukot ze všech stran a...

My vlastně nevíme, co to doopravdy s naším mozkem dělá. Sami sebe jsme proměnili v laboratorní krysy. Čím dál tím jasněji se ale ukazuje, že dopamin funguje úplně stejně jako jakákoliv jiná droga.

Světoznámá psychiatrička a neurovědkyně Dr. Anna Lembke například v prestižním časopise Psychology Today vysvětluje, že tyto neustálé, snadno dostupné dávky dopaminu způsobují reakce nervové soustavy a, jinak řečeno, stejně jako na jakoukoliv jinou drogu, i na dopamin si budujeme toleranci.

Jenže to ve výsledku znamená, že na to, abychom se cítili alespoň normálně dobře, potřebujeme stále silnější podněty. Běžné věci jako procházka v lese, rozhovor s partnerem nebo dobrá kniha nám najednou připadají nudné a nesnesitelné. Jsme závisláci s otupělým mozkem.

Řešením je půst

V reakci na čím dál tím varovnější zprávy o dopaminové závislosti se začal rychle prosazovat trend dopaminových půstů. Jedná se o specializované retreaty a tiché pobyty inspirované prastarou technikou Vipassana. V těchto zařízeních je hostům systematicky odepřen jakýkoliv vnější stimul. Lidé tráví dny v naprostém tichu a izolaci.

Jak upozornil zmiňovaný žurnál s odkazem na nejnovější adiktologické přístupy z roku 2025, cílem není tělo nesmyslně trýznit. Jde o cílenou terapii, která má za úkol obnovit přirozenou rovnováhu našeho systému odměn.

Moderní medicína dnes již behaviorální závislosti plně uznává a potvrzuje, že když mozku na několik dní striktně odepřete vysoce stimulující aktivity, projde si fází tvrdých abstinenčních příznaků. Následně se ale restartuje a obnoví citlivost svých receptorů.

Lidé, kteří se po tomto „mučení“ vrací, bývají jak vyměnění: Mají ostřejší smysly, cítí chuť a vůně tam, kde dřív nebyly, a dokáží se daleko lépe soustředit.

Nás se to týká taky

Problém digitální závislosti a dopaminového předávkování se celkem pochopitelně týká i Čechů. 

Podle oficiální Zprávy o digitálních závislostech v ČR, kterou vydává Vláda ČR a Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti, tráví téměř čtvrtina českých dospívajících na sociálních sítích 4 a více hodin denně.

V extrémním riziku digitální závislosti (a tedy s kompletně "rozbitým" dopaminovým systémem) se u nás nachází ohromujících 330 až 450 tisíc lidí, především ve věku do 35 let. Trpí poruchami spánku, chronickou únavou a syndromem paniky z toho, že by měli o cokoliv přijít.

A právě proto začíná i v Česku obrovsky růst poptávka po extrémních únicích. Zatímco v zahraničí letí asijské kláštery, Češi zpopularizovali svůj vlastní unikát – terapii tmou.

Inspirováni tibetskými mnichy se Češi dobrovolně zavírají do speciálních, zvukotěsných a absolutně černých chatek. Podle Beskydského rehabilitačního centra v Čeladné, kde s touto léčebnou metodou začal jako s klinickou procedurou průkopník Dr. Andrew Urbiš, stráví zájemci v absolutní temnotě a tichu obvykle sedm celých dní. (Za tři tisíce na den, mimochodem.)

Nemají telefon, nevidí na krok a jídlo jim terapeut podává přes tajnou schránku. Zájem o tento absolutní dopaminový restart je u nás tak obrovský, že například samotné Beskydské rehabilitační centrum v Čeladné ve zprávě z roku 2024 přiznalo, že termíny terapie tmou mají vyprodané dokonce na několik let dopředu a musí kvůli náporu zájemců řešit a zařizovat další prostory.

V plné nahotě se tak ukazuje děsivý paradox dnešní doby: Vytvořili jsme si svět tak plný slastí, lákadel a neomezené zábavy, že teď musíme platit těžké peníze za to, abychom si od nich na chvíli odpočinuli a zachránili tak vlastní mozky.