Dovolená, kde nesmíte mluvit, číst ani dobře jíst. Boháči tohle mučení podstupují dobrovolně a má to důvod
19. 5. 2026 – 10:00 | Magazín | Jiří Rilke
Zážitky, které člověka vytrhnou ze světa potěšení, začínají raketovým tempem nabírat na popularitě.
Představte si, že zaplatíte třeba vyšší desítky tisíc korun, přiletíte do tajemné, exotické země, vstoupíte ozdobnou branou a... Místo barů, neonů, blikajících cingrlátek, restaurací, kin, kasin a dalších tradičních pokušení k vám přistoupí jen stroze odění mniši, seberou vám telefon, zakážou knihy, hudbu a dokonce i oční kontakt s kýmkoliv.
K jídlu dostanete jen naprostý základ, záměrně naprosto bez chuti, bez soli, bez koření, abyste náhodou nezažili jakékoliv potěšení.
Zní to, jako že vás někde chytili a omylem zavřeli do vězení? A teď si představte, že přesně takovéto dovolené vyhledávají vlivní a bohatí. Má to jeden celkem děsivý a vědecky pevně podložený důvod.
Závislost digitálního věku
Náš mozek je totiž spálený na uhel. Abychom pochopili, proč se lidé dobrovolně zavírají do asketických cel v klášterech, musíme se podívat, co dnešní doba dělá s naší hlavou.
Jsme totiž první generace v historii lidstva, která má neustále, bez přestávky, přísun k neomezené a nikdy nekončící zábavě. Sítě, notifikace, nekonečné streamy, záplava krátkého obsahu navržená čistě proto, aby pumpovala další a další a další a ještě jednu dávku dopaminu a halas a radost a výbuchy konfet a hukot ze všech stran a...
My vlastně nevíme, co to doopravdy s naším mozkem dělá. Sami sebe jsme proměnili v laboratorní krysy. Čím dál tím jasněji se ale ukazuje, že dopamin funguje úplně stejně jako jakákoliv jiná droga.
Světoznámá psychiatrička a neurovědkyně Dr. Anna Lembke například v prestižním časopise Psychology Today vysvětluje, že tyto neustálé, snadno dostupné dávky dopaminu způsobují reakce nervové soustavy a, jinak řečeno, stejně jako na jakoukoliv jinou drogu, i na dopamin si budujeme toleranci.
Jenže to ve výsledku znamená, že na to, abychom se cítili alespoň normálně dobře, potřebujeme stále silnější podněty. Běžné věci jako procházka v lese, rozhovor s partnerem nebo dobrá kniha nám najednou připadají nudné a nesnesitelné. Jsme závisláci s otupělým mozkem.
Řešením je půst
V reakci na čím dál tím varovnější zprávy o dopaminové závislosti se začal rychle prosazovat trend dopaminových půstů. Jedná se o specializované retreaty a tiché pobyty inspirované prastarou technikou Vipassana. V těchto zařízeních je hostům systematicky odepřen jakýkoliv vnější stimul. Lidé tráví dny v naprostém tichu a izolaci.
Jak upozornil zmiňovaný žurnál s odkazem na nejnovější adiktologické přístupy z roku 2025, cílem není tělo nesmyslně trýznit. Jde o cílenou terapii, která má za úkol obnovit přirozenou rovnováhu našeho systému odměn.
Moderní medicína dnes již behaviorální závislosti plně uznává a potvrzuje, že když mozku na několik dní striktně odepřete vysoce stimulující aktivity, projde si fází tvrdých abstinenčních příznaků. Následně se ale restartuje a obnoví citlivost svých receptorů.
Lidé, kteří se po tomto „mučení“ vrací, bývají jak vyměnění: Mají ostřejší smysly, cítí chuť a vůně tam, kde dřív nebyly, a dokáží se daleko lépe soustředit.
Nás se to týká taky
Problém digitální závislosti a dopaminového předávkování se celkem pochopitelně týká i Čechů.
Podle oficiální Zprávy o digitálních závislostech v ČR, kterou vydává Vláda ČR a Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti, tráví téměř čtvrtina českých dospívajících na sociálních sítích 4 a více hodin denně.
V extrémním riziku digitální závislosti (a tedy s kompletně "rozbitým" dopaminovým systémem) se u nás nachází ohromujících 330 až 450 tisíc lidí, především ve věku do 35 let. Trpí poruchami spánku, chronickou únavou a syndromem paniky z toho, že by měli o cokoliv přijít.
A právě proto začíná i v Česku obrovsky růst poptávka po extrémních únicích. Zatímco v zahraničí letí asijské kláštery, Češi zpopularizovali svůj vlastní unikát – terapii tmou.
Inspirováni tibetskými mnichy se Češi dobrovolně zavírají do speciálních, zvukotěsných a absolutně černých chatek. Podle Beskydského rehabilitačního centra v Čeladné, kde s touto léčebnou metodou začal jako s klinickou procedurou průkopník Dr. Andrew Urbiš, stráví zájemci v absolutní temnotě a tichu obvykle sedm celých dní. (Za tři tisíce na den, mimochodem.)
Nemají telefon, nevidí na krok a jídlo jim terapeut podává přes tajnou schránku. Zájem o tento absolutní dopaminový restart je u nás tak obrovský, že například samotné Beskydské rehabilitační centrum v Čeladné ve zprávě z roku 2024 přiznalo, že termíny terapie tmou mají vyprodané dokonce na několik let dopředu a musí kvůli náporu zájemců řešit a zařizovat další prostory.
V plné nahotě se tak ukazuje děsivý paradox dnešní doby: Vytvořili jsme si svět tak plný slastí, lákadel a neomezené zábavy, že teď musíme platit těžké peníze za to, abychom si od nich na chvíli odpočinuli a zachránili tak vlastní mozky.