Už za pár let by mohlo dojít k objevu, který přepíše dějiny vesmíru. NASA se chystá znovu vyslat astronauty na Měsíc a jejich mise by mohla odhalit stopy po obrovském asteroidu, který před více než čtyřmi miliardami let zcela změnil jeho podobu. Tým vědců z Arizonské univerzity totiž přišel s teorií, že právě tento dávný náraz vysvětluje, proč je odvrácená strana Měsíce plná kráterů, zatímco ta přivrácená k Zemi je hladká a pokrytá tmavými lávovými pláněmi.

Podle výzkumu, který vyšel v prestižním časopise Nature, dopadl asteroid na Měsíc ze severu a vytvořil obrovskou pánev South Pole–Aitken, jeden z největších kráterů ve sluneční soustavě. Měří téměř dva tisíce kilometrů a jeho oválný tvar napovídá, že náraz nebyl přímý, ale šikmý. Právě tento dopad mohl odhalit hluboko ukryté vrstvy měsíčního nitra a změnit jeho vývoj na miliony let dopředu.

Tajemství měsíčního skla a dávného oceánu magmatu

Vědci věří, že Měsíc byl kdysi celý roztavený a tvořil jakýsi oceán magmatu. Jak chladl, těžké minerály se usazovaly a vytvořily plášť, zatímco lehčí vystoupaly k povrchu a vytvořily kůru. Některé prvky, jako draslík, vzácné zeminy a fosfor, se však do pevných vrstev nevešly a zůstaly v posledních kapkách roztavené hmoty. Tyto látky dohromady tvoří směs známou jako KREEP, která se soustředila hlavně na přivrácené straně Měsíce. Právě tato koncentrace mohla způsobit zahřívání a silnou vulkanickou činnost, díky které dnes na Měsíci vidíme známé tmavé oblasti.

Podle vědců je měsíční kůra na odvrácené straně mnohem silnější, což způsobilo, že magma z nitra bylo postupně vytlačováno směrem na stranu přivrácenou k Zemi – podobně jako když z tuby mačkáte zubní pastu. Nová studie ukázala, že kráter na jižním pólu tuto teorii potvrzuje: na jedné straně pánve se našly stopy radioaktivního thoria, zatímco na druhé ne. To napovídá, že náraz vytvořil okno do měsíčního podzemí a odkryl rozhraní mezi běžnou kůrou a zbytky prastarého magmatického oceánu.

zdroj: Profimedia.cz

Mise Artemis: návrat na Měsíc po padesáti letech

NASA plánuje hned dvě velké výpravy. První, nazvaná Artemis II, se má uskutečnit už příští rok a čtyři astronauti při ní Měsíc obletí. O dva roky později by měla následovat mise Artemis III, při které lidé znovu stanou na měsíčním povrchu – poprvé od legendárního Apolla 17 v roce 1972. Astronauti přistanou právě v oblasti, kde se nachází okraj gigantické pánve South Pole–Aitken. Tam, podle vědců, leží největší poklad: vrstvy hornin vyvržené z hlubin Měsíce, které mohou nést důkazy o jeho dávné minulosti.

Vědci se těší, že nové vzorky přivezené na Zemi konečně odhalí, jak Měsíc vznikl a proč se jeho dvě strany tak liší. Přístroje na oběžné dráze už dnes umí rozpoznat některé prvky, například thorium, ale detailní analýzu zvládnou až laboratoře na Zemi. Právě v Arizonské univerzitě mají odborníci připravené špičkové zařízení, které dokáže určit přesné složení hornin.

Jak říká vedoucí výzkumu Jeffrey Andrews-Hanna, právě tyto vzorky mohou přinést největší poznání o raném vývoji Měsíce, jaké jsme kdy měli. A kdo ví – možná právě díky nim se lidstvu podaří rozluštit čtyři miliardy let staré tajemství našeho nejbližšího vesmírného souseda.