Dnes by Rudolf Hrušínský sfoukl 105 svíček – nejspíš s klidným úsměvem a poznámkou, že stárnutí není role, kterou by si kdo dobrovolně vybral. Jeho charisma, důvtip i ta zvláštní směs melancholie a humoru v sobě měly něco, co se už nenaučí. A možná právě proto zůstal pro mnohé symbolem českého herectví – mužem, který nepotřeboval okázalost, aby byl nezapomenutelný.

Magazín

Veronika Arichteva přišla v pokročilém těhotenství o miminko: Sdílela bolest, která bere dech

Jeho syn, Rudolf Hrušínský mladší, nese ten odkaz dál. Stejný klid, stejný pohled, stejný cit pro pravdu okamžiku. Má za sebou desítky krásných rolí, ve kterých dokázal, že herectví není jen práce, ale způsob, jak dýchat. Od filmů přes divadlo až po televizní tvorbu – v každé jeho postavě se odráží důstojnost, poctivost a jemný smysl pro humor, který po otci zdědil stejně přirozeně jako hlas nebo gesta.

Teď, když leží v Thomayerově nemocnici po kolapsu plic, drží mu fanoušci i kolegové palce Protože v rodině Hrušínských se vždycky vědělo, že život je to největší představení  a oni v něm hrají se srdcem, které se nedá zfalšovat.

Rudolf Hrušinský ve filmu Skřivánci na niti (1969)zdroj: Profimedia

Vážně už tolik? Poslušně hlásím, že Rudolf Hrušínský by oslavil 105. narozeniny

Na roli poslušného vojáka Švejka vzpomínám s velkým obdivem. Právě tam jsem Rudolfa Hrušínského poprvé opravdu „poznala“. Nejen jako herce, ale jako člověka, který dokázal z obyčejné postavy udělat symbol lidskosti, rozumu a klidu uprostřed chaosu. V jeho Švejkovi nebyla jen ironie a humor, ale také hluboké pochopení pro člověka – s jeho slabostmi, smířením i tichou moudrostí. Hrál ho tak, že jste mu věřili každé slovo, a zároveň jste měli pocit, že vám tím beze slov nastavuje zrcadlo.

Byl to Švejk, který se nesmál, aby rozesmál, ale aby připomněl, že i v těch nejabsurdnějších chvílích si člověk může zachovat důstojnost. Hrušínského oči v té roli říkaly všechno – o trpělivosti, o vnitřní síle i o humoru, který se stává zbraní proti nesmyslnosti světa. A možná právě proto ten film nestárne. Stejně jako on.

Tři veteránizdroj: Profimedia

Herec, který hrál srdcem…..

Další Jeho role v Postřižinách, Vesničko má středisková, Slavnosti sněženek či Spalovači mrtvol patří k tomu nejlepšímu, co česká kinematografie kdy nabídla. Dokázal být groteskně komický i mrazivě vážný, laskavý i děsivý – a přitom vždycky zůstal sám sebou. Byl to muž, který hrál srdcem, a možná i proto jeho postavy přežívají déle než mnohé jiné.

Za kamerou působil tiše, skromně, s jeho přirozenou noblesou, která se dnes už z filmového světa pomalu vytrácí. Režiséři říkali, že „když přišel Hrušínský, kamera si mohla odpočinout“ – protože jeho přítomnost naplnila celý obraz - byl prostě opravdový.

Magazín

Jedna Sandra, mnoho podob: Herečka, co miluje svou práci, i když čelí kritice

Dnes by oslavil 105 let. A kdyby tu byl, možná by jen s mírným úsměvem řekl své pověstné: „Poslušně hlásím, že stárnutí není žádná legrace.“

Jenže v jeho případě čas nic nezměnil – jeho filmy, jeho hlas i jeho lidskost zůstaly.

zdroj: Profimedia

Díky bohu za talent, který mají Hrušínští

Protože právě díky nim víme, že opravdové herectví není o slávě, ale o hloubce. Rudolf Hrušínský mladší to svému jménu vrací poctivě – s klidem, rozvahou a pokorou, která z něj dělá jednoho z posledních skutečně klasických herců své generace.

Jeho filmografie je tichým důkazem herecké všestrannosti. Zazářil ve filmech: Obsluhoval jsem anglického krále, Obecná škola, Černí baroni i Pelíšky, kde dokázal být civilní a přitom přesný do posledního detailu. Na divadle vytvořil nespočet postav, které nesly tu zvláštní směs melancholie, humoru a pravdy – přesně tak, jak to uměl jeho otec. A přestože si ho mnozí diváci pamatují i z dlouholetého účinkování v seriálu Ulice, Hrušínský nikdy neztratil odstup, eleganci ani hereckou pokoru. Za výkon ve filmu Knoflíkáři byl dokonce nominován na Českého lva.

Magazín

Nikdo by to do ní neřekl! Nechtěla manželství, přesto má jeden z nejpevnějších vztahů českého showbyznysu

Nevyžaduje pozornost, nesází na skandály. Stačí mu stát na jevišti a nechat mluvit výraz, oči a hlas – všechno ostatní se v tu chvíli ztiší. Jeho přítomnost je připomínkou, že pravé herectví se nehraje – ono se žije.