Ve společnosti, která často považuje osamělost za problém, za který je třeba se stydět, je obtížné nacházet pozitivní stránky tohoto stavu. A to ať už je pouze dočasný, nebo dlouhodobý. Umění být sám nicméně umožňuje lépe nalézt cestu k druhým.

Samota je stav, který většina lidí považuje za jakýsi trest, zkoušku nebo dokonce hanbu. Ve světě, kde platí měřítka úspěšnosti, je osamocený člověk nutně podezřelý či nešťastný.

V době, kdy je vše propojeno, kde je téměř nemožné být nedosažitelný, nebyl pocit samoty nikdy tak výrazný. 

Je ale třeba rozlišovat mezi dlouhodobou izolací a chvílemi samoty, kterou jsme si sami zvolili. Když se člověk dokáže spokojit s vlastní přítomností, je to užitečné. Pokud není samota zdrojem utrpení a deprese, může být dokonce nezbytná k tomu, abychom lépe poznali sebe sama a druhé lidi. Přispívá i k rozvoji kreativity.

Výhody samoty

Čtyři dny a čtyři noci ve venkovském domě bez telefonu, televize, rádia, bez domácího zvířete, zkrátka beze všeho. K tomu se odhodlal francouzský psychoterapeut Hervé Magnin, aby mohl přemýšlet o problémech samoty a předat své zkušenosti.

"Předpokládal jsem, že se izoluji od světa na delší dobu, abych napsal knihu. Nakonec čtyři dny stačily. Samota prospívá kreativitě a může přispívat k větší efektivnosti," citoval Magnina týdeník L'Express.

Magnin zdůrazňuje rozdíl mezi izolací a schopností být sám bez pocitů smutku či strachu. Abychom dokázali pozitivně využít tohoto stavu, musíme mít dostatek sebeúcty, říká. Je třeba se spokojit s vlastní společností, což není vždy snadné a vyžaduje to schopnost na sobě pracovat.

Rovněž je potřeba zbavit se pocitu viny, kterou v nás často vzbuzuje společnost, která má sklony hledět na samotu s podezíravostí. Jestliže se člověk oddává příliš často sám různým aktivitám, je to často považováno za formu egocentrismu.

"Nejsou žádné hotové návody, jak přistupovat k samotě pozitivně. Heslem však může být radost, ať už se pustíme do psaní, procházíme se v lese nebo třeba kreslíme," zdůrazňuje Magnin.

Tyto rady doslova dodržuje Juliette. Má ráda své přátele i manžela a ráda s nimi tráví své dny. "Být však stále ve společnosti vyžaduje jistou dávku energie. Mám ráda, když brzy ráno vstanu a všichni ještě spí. Těším se tichem a zpěvem ptáků, čtu, medituju, sportuju. Také na některé filmy chodím do kina sama. Je úžasné být sama a lépe se poznat. Je to moje potřeba, kterou můj manžel nechápe," říká.

"Pokusila jsem se definovat aktivity, které miluju, a věnovat se jim," uvádí Cécile. Zbavila jsem se strachu jít ven sama a dělat některé věci sama. Chodím sama do divadla, do kina a na koncerty. Nebylo to snadné, ale tím, že jsem zůstala sama, jsem se nepřipravila o to, co mám ráda," dodává.

"Žila jsem roky s přítelem, kterého jsem už nemilovala, a to ze strachu, že zůstanu sama. Jednoho dne jsme se rozhodli, že se rozejdeme. Byla jsem nucena poznat samu sebe. Nyní jsem navázala vztah s mužem, ale vím, že nemám životní potřebu žít ve dvou. Kupodivu to náš vztah posílilo," říká šestatřicetiletá Céline.

Anne si váží každého dne, kdy je sama doma a může malovat a sochařit. "Byl to sen mého života, který jsem si mohla uskutečnit až v pětapadesáti letech. O samotě je mi dobře. Každé pondělí ráno si říkám: Konečně sama!"