Jasmínová revoluce

Na přelomu roku 2010 a 2011 se začaly v médiích objevovat první informace o demonstracích v Tunisku, které postupně přerostly v revoluční hnutí. Zanedlouho poté tzv. jasmínová revoluce překročila hranice své země a zachvátila celou severní Afriku. V každé zemi měla jiný charakter. Nejméně násilný průběh měla ovšem bezesporu v Tunisku, kde nepokoje gradovaly v lednu 2011.

velbloud na benzinové pumpě

My jsme se do země vydali v srpnu 2011, tedy v době, kdy byla situace v zemi už relativně klidná. Do Tuniska jsme se dostali přes zájezd cestovní kanceláře, ale okolní města jsme projížděli na vlastní pěst. Ačkoliv kapacita rekreačních středisek byla navzdory odlivu turistů docela naplněná, při procházení okolních měst si člověk připadal jako v městě duchů. Revoluce ovšem nebyla jediným důvodem opuštěných ulic. V srpnu 2011 se v muslimských zemích konal každoroční ramadán.

Od úsvitu do soumraku

Ramadán je měsíc odříkání, kdy by se muslimové měli mimo jiné od východu do západu slunce zřeknout některých tělesných potřeb. Mezi tyto odpírané potřeby patří samozřejmě i potřeba jíst a pít, což je důvod liduprázdných restaurací a kaváren. Se západem slunce se ovšem situace mění a nastává opačný problém, najít místo k sezení. Jelikož nám dělal společnost náš česko-tuniský přítel Abdul, byly jsme respektovanými hosty i tam, kde turisté byli v menšině.

Berberský trh

Konkrétně jsme se pohybovali v oblasti ostrova Djerba. Cestovní kanceláře samozřejmě upozorňují na místa, která by člověk měl navštívit. Z osobní zkušenosti bych se těmto místům raději vyhnula. Příkladem může být Libyjský trh ve městě Midoun, který měl být výborným místem k nakupování. Obchodníci tu jsou ovšem zvyklí na turisty, jsou drzí a při sebemenším očním kontaktu začnou být falešně kamarádští a dotěrní. Při odmítnutí ovšem nastává v jejich chování zlom a nemají problém začít zákazníka osočovat urážkami.

Místa, kde spatříte obyčejný život Tunisanů

Díky našemu kamarádovi jsme se dostali do míst, kam sice sem tam zavítá ztracený turista, ale především se v těchto místech pohybují domorodci. Takovým příkladem může být jeden z beduínských trhů v hlavním městě ostrova Houmt Souk. Na tržišti najdete vše od koření, čerstvé zeleniny a ovoce až po ručně vyráběné koberce nebo keramiku. Obchodníci nemají žádné smlouvy s cestovními kancelářemi, ty sem své turisty neposílají a tím pádem jsou ceny přizpůsobené řadovým obyvatelům.

prodavač na Berberském tržišti

Evropan se zde ovšem okamžitě stane středem pozornosti, což bylo poznat z pohledu obchodníků i zákazníků, kteří si nás prohlíželi nedůvěřivě. Obchodníci jsou často ještě mladiství kluci. Z jejich vyspělého chování a přístupu k zákazníkům je cítit, že toto zaměstnání pro ně není jen brigáda na přivýdělek, ale jeden z hlavních zdrojů obživy.

Kadeřnictví jen pro muže

Během vleklého odpoledne nás Abdul zavedl do kadeřnictví. Ačkoliv salon nebyl oficiálně určen pouze pro muže, žádnou ženu jsme tu za celou dobu nepotkali. Jejich vysvětlení bylo, že kadeřnictví je pro ně forma relaxování, kde si muži můžou odpočinout od žen a naopak ženy mají svoje vlastní salony, kam nemají zase přístup muži.  Moje přítomnost jim ovšem nevadila. K turistům z Evropy se domorodci všeobecně chovají pohostinně. Vždy nabídnou kávu nebo čaj a vyptávají se, z jaké země cizinec pochází, jestli má rád Tunisko atd.

mužské kadeřnictví

Djerba je jeden z bohatších regionů Tuniska. Největší výnosy ostrova plynou z cestovního ruchu. Abdul je majitelem restaurace ve městě Midoun. Z jeho povídání bylo rozpoznat, že patří do vyšší třídy tuniské společnosti.

Berberská vilová čtvrť

Při návštěvě Abdulova obydlí jsme se ocitli v klasické tuniské vilové čtvrti. Přesně jak bývá zobrazováno na pohlednicích, Tunisané bydlí v nízkých bílých domcích na předměstích. Dostat se na předměstí je zážitek sám o sobě, protože cesty nejsou příliš udržované. Ačkoliv jsou stavby většinou pouze přízemní, žije zde pohromadě několik generací. Domorodci se o svá obydlí umí postarat, okolí domů však vypadá méně udržovaně.

typický dům na předměstí

Abdul nám vyprávěl, že volně pohozené odpadky a „mini skládky“ jsou důsledkem nedávných nepokojů. Toto vysvětlení na nás působilo jako výmluva. Tunisané si sice váží svého obydlí, o které se pečlivě starají, ovšem vše co je za hranicemi jejich pozemku, je mimo jejich zájem. Přece jenom od povstání uběhla dostatečná doba na odklizení všech jeho upomínek.

Změna? Pro pozorovatele zvenčí nulová

Ačkoliv si Tunisko prošlo politickou změnou, pro turistu je to těžko rozpoznatelné. Nejdůležitější protesty probíhaly v hlavním městě, region Djerba nebyl protesty příliš zasažen. Proto zde neuvidíte žádná vyhořelá auta anebo jinak zničený majetek. Jediným významnějším faktorem, značícím změnu, je úbytek turistů a výše zmíněné skládky v ulicích. Z vyprávění našeho přítele bylo cítit, že spousta jeho přátel na Djerbě s revolucí nesouhlasila a ve změně politické situace nevidí žádný pokrok.

ulice hlavního města Djerby

Celkově ulice měst působily poklidným dojmem. Z místa byla cítit vyšší úroveň obyvatel, než bývá v arabském světě zvykem. V ulicích byla často k vidění auta francouzských nebo německých značek, skútry, ale také koně nebo velbloudi. I díky různorodosti dopravních prostředků byla dopravní situace dost chaotická. Jakoby neexistovala žádná pravidla silničního provozu. Respektive pravidlo jediné, drzejší řidič má vždy přednost.

Dvě tváře ostrova

Djerba má dvě tváře. Pokud celý pobyt strávíte v hotelovém komplexu, zažijete jen tu uhlazenou, umělou tvář této země. Pokud chcete zažít skutečný život, pronajměte si auto, zajeďte do vzdálenějších měst, sedněte si do kavárny a jen tak pozorujte život kolem vás.

Více naleznete na StudentPoint.cz.