Za svůj vznik vlastně vděčí otrokům. Ti, aby se jim lépe snášel hořký úděl, začali z  odpadu při výrobě třtinového cukru, melasy, kvašením v kotlíkových destilačních přístrojích vyrábět alkoholický nápoj. Místní značky u nás nejsou (bohužel) až příliš známé, s výjimkou jedné - Malibu.

Továrnička, kde vyhlášený likér vzniká, leží přímo na pláži, takže zaměstnanci mají netradiční možnost jít se během pracovní pauzy vykoupat, zvlášť pokud jsou silně - možná i společensky, z ochutnávání - unaveni. Šťastnou shodou okolností jsme v hlavním městě Bridgetownu přistáli právě na velikonoce, kdy se zde tradičně koná velkolepý Oistins Fish Festival, připomínající osamostatnění Barbadosu.

Všude duní jazz či reggae, tuhle muziku tady mají v krvi, ostatně se zde narodila Rihana, dnes jedna z  nejpopulárnějších světových zpěvaček. Součástí programu jsou různé závody, nás nejvíce zaujal ten ve vykosťování ryb - i proto, že se do něj přihlásil náš mladý přítel. „Nemám šanci, schází praxe, jsou tady borci, co to zmáknou za pár sekund“ hodnotil sebekriticky své vyhlídky. Měl bohužel pravdu, i když se nožem taktéž oháněl velice zručně.

Zelené opice

Protože oslavy budou vrcholit večer, rozhodneme se zůstat. Abychom se jich ale dožili střízliví - což by se nám těžko podařilo, když lákadla v podobě stánků s rumem či míchanými nápoji jsou na každém kroku - obeplujeme ostrov a míříme do farnosti Saint Joseph, ležící kousek od pobřeží. „Žijí tam zelený opice, rarita, ty prostě musíte vidět. Přestěhovali se sem z Gambie před nějakými třemi sty lety a je jich na světě jen něco kolem sedmi tisíc.“ Líčí nadšeně John.

Jak už to u těchto tvorů bývá, jsou zvyklé na lidi a hodně hravé - zvlášť mláďata. Mají jemnou a hebkou srst, kterou nabídnou zájemcům k pohlazení, ovšem až poté, co obdrží pamlsek v podobě banánu či jiné sladkosti, asi mají cit pro tržní hospodářství. Vracíme se včas na velkolepou módní přehlídku spojenou s volbou královny krásy. A je na co koukat, dívky s ebenovou kůží, lesknoucí se v záři zapadajícího slunce vypadají opravdu atraktivně, modelek ala Naomi Campbell by se našla přehršel. Po vyhlášení výsledků následuje pestrobarevný karnevalový průvod a festival končí popíjením na ulici až do kuropění. I když místní jsou hodně temperamentní, nekonaly se žádné hádky ani incidenty, všichni se jen dobře bavili.

Absence pirátů

Posádka nás sice tentokrát nechala spát poněkud déle, ale nemohli nám dát „volno“ až do odpoledne, což by byl po víceméně probdělé noci tak optimální čas. Omlouvali to tím, že máme před sebou zpáteční plavbu. Navíc se moře, do té doby líné, začalo zvedat - a poté i náš žaludek, zhýčkaný předchozími opulentními hody a míchanými nápoji. Kapitán naštěstí vycítil naši náladu a zamířil zpět nejkratší cestou, bez dalších zastávek.

Protože moře už jsme měli tak trochu plné zuby, vedla nazítří naše další cesta do neméně zajímavého vnitrozemí v okolí Kingstownu. Svatý Vincenc - potažmo celé Grenadiny - jsou vulkanického původu, stále aktivní sopka La Soufrière (1200 m) - naposledy soptila v roce 1979 - je jejich nejvyšším bodem vůbec. Výhled do krajiny z ní se bohužel nekoná, vrchol je - stejně jako po většinu roku - zakrytý v mracích. Na závěr si stačíme projít deštný prales a nejúrodnější místo ostrova Mesopotamia Valley a tím nevšední zážitky končí. A nakonec nám ani nevadilo, že konkrétní místa, kde se točili Piráti z Karibiku, jsme prakticky neviděli…