Bermudský trojúhelník odhalen. Vědci narazili na anomálii, která nemá na Zemi obdoby

Zatímco jméno Bermuda si většina lidí automaticky spojuje s Bermudským trojúhelníkem a legendami o mizejících lodích a letadlech, skutečné tajemství tohoto místa se podle vědců nenachází na hladině oceánu ani ve vzduchu, ale hluboko pod mořským dnem. Nejnovější geologické výzkumy totiž odhalily, že pod bermudským souostrovím se skrývá masivní a naprosto výjimečná struktura, jaká nemá na Zemi obdoby. Objev zásadně mění dosavadní představy o vzniku ostrova i o procesech, které formují oceánskou kůru.

Pod Bermudami se nachází vrstva hornin o tloušťce zhruba 12,4 míle, tedy přibližně 20 kilometrů. Takto silná vrstva nebyla dosud nikde jinde zaznamenána. Za normálních okolností se totiž pod oceánskou kůrou nachází přímo zemský plášť. V případě Bermud však vědci identifikovali ještě další vrstvu, uloženou přímo uvnitř tektonické desky, na níž ostrov leží. Právě tato anomálie může vysvětlovat, proč Bermudy vůbec vystupují nad hladinu oceánu, přestože zde už desítky milionů let neprobíhá žádná sopečná činnost.

Obří podzemní struktura, která nadnáší oceán

Výzkum vedl seismolog William Frazer z Carnegie Science ve Washingtonu ve spolupráci s Jeffrey Parkem z Yaleovy univerzity. Vědci využili seismická data ze stanice na Bermudách, která zachytila otřesy způsobené silnými zemětřeseními po celém světě. Analýzou změn v šíření seismických vln dokázali vytvořit obraz vnitřní stavby Země do hloubky přibližně 50 kilometrů pod ostrovem.

Výsledkem bylo odhalení neobvykle silné a zároveň méně husté vrstvy hornin, která funguje jako jakýsi podzemní vor. Tato struktura nadnáší oceánské dno a vytváří takzvané oceánské vyvýšení, na němž Bermudy leží. Zásadní záhadou přitom je, že toto vyvýšení přetrvává dodnes, přestože poslední známá sopečná erupce v oblasti proběhla před zhruba 31 miliony let. U jiných ostrovů podobného typu by se oceánská kůra bez aktivního přísunu horkého materiálu z pláště postupně propadala.

Oblast Bermudského trojúhelníku zdroj: Profimedia.cz

Vědci se domnívají, že právě tato dávná erupce mohla do oceánské kůry vpravit horniny z hlubšího pláště, které následně ztuhly a vytvořily masivní desku. Ta dnes drží Bermudy nad hladinou a brání tomu, aby se oblast postupně propadla zpět do hlubin Atlantiku. Nejde tedy o klasický sopečný hotspot, jaký známe například z Havaje, ale o pozůstatek dávného a mimořádně silného geologického procesu.

Stopy Pangey a hlubokého uhlíku

Další výzkumy ukazují, že bermudské horniny mají velmi neobvyklé chemické složení. Lávové horniny z ostrova obsahují málo křemene a naopak vysoký podíl uhlíku, což naznačuje jejich původ v hlubokých částech zemského pláště. Analýza izotopů zinku navíc ukazuje, že tento uhlík se do pláště mohl dostat už v době formování superkontinentu Pangea před stovkami milionů let.

To naznačuje, že Bermudy mohou být jakýmsi geologickým reliktem procesů spojených s rozpadem Pangey a vznikem Atlantského oceánu. Ten je ve srovnání s Tichým nebo Indickým oceánem relativně mladý, což by mohlo vysvětlovat, proč se zde objevují takto neobvyklé struktury, které jinde na planetě nepozorujeme. Bermudy tak nepředstavují jen izolovaný ostrov, ale důležitý klíč k pochopení hluboké minulosti Země.

Studium tohoto extrémního případu má podle vědců širší význam. Pochopení výjimečných míst umožňuje lépe rozlišit, jaké procesy jsou na Zemi běžné a jaké patří k těm vzácným. Frazer proto nyní zkoumá i další ostrovy po celém světě, aby zjistil, zda se podobné skryté vrstvy nenacházejí i jinde.

Objev pod Bermudami zároveň zapadá do širšího trendu, kdy se ukazuje, že dno oceánů skrývá zásadní kapitoly geologické historie planety. Nedávno byl například potvrzen téměř zapomenutý osmý kontinent Zélandie, jehož většina leží pod hladinou oceánu. Bermudy tak připomínají, že skutečná tajemství Země často neleží v legendách, ale hluboko pod našima nohama.