Bála se o dcery, tak mlčela dvacet let: Slavná zpěvačka promluvila o pekle domácího násilí
29. 7. 2026 – 8:00 | Magazín | Jana Strážníková
V osmdesátkách ji znala celá republika, zpívala s bratry Neckářovými a měla našlápnuto k dlouhé kariéře. Pak se vdala, zmizela z pódií — a podle vlastních slov se ocitla v manželství, které popisuje jako osm let teroru. Eva Hurychová oslavila minulou sobotu pětasedmdesátiny a znovu otevřela příběh, o kterém dvě desetiletí nikomu neřekla ani slovo.
Hvězda, která odešla na vrcholu
Eva Hurychová patřila k výrazným tvářím československé populární hudby sedmdesátých a osmdesátých let. Zpívala s kapelou Bacily po boku bratří Neckářových, později si založila vlastní skupinu Pudr a soutěžila ve Zlatém slavíku. Znají ji hity jako Já přijdu nebo To chce mít svůj systém.
V roce 1987 si vzala technika z vlastní kapely a kariéru odsunula na druhou kolej. V únoru 1993 přivedla na svět dvojčata — dvě dcery, kvůli kterým podle svých slov později mlčela dlouhé roky, popisují Květy.
„Fyzicky mě napadl v podstatě třikrát"
To, co se podle jejího vyprávění dělo doma, nemělo s obrazem usměvavé zpěvačky nic společného. Fyzické útoky přišly podle ní celkem třikrát, poprvé krátce po svatbě.
„A potřetí mi dal nebezpečnou ránu do krční tepny," cituje ji deník Aha!
Zlá rána do obličeje měla podle jejího popisu navíc přijít přímo před dětmi.
Zdaleka nejhorší ale podle ní nebyly modřiny. Popisuje především soustavný psychický nátlak — ponižování, urážky a opakované shazování, že patří jen do kuchyně. Právě tahle část se hůř dokazuje a hůř se z ní odchází, protože oběť postupně ztrácí kontakt s okolím i důvěru ve vlastní úsudek.
Jinak řečeno, když vám bude někdo dost dlouho a vehementně opakovat, že jste nula, nakonec opravdu uvěříte, že jste opravdu nula. A s něčím takovým zpěvačka bojovala.
Proč mlčela dvacet let
Odpověď je prostá a smutně typická: bála se, že přijde o dcery. Strach ze soudní tahanice o děti drží v Česku mlčet velkou část obětí dodnes.
Hurychová se odhodlala promluvit až v roce 2007, a to rovnou před kamerami — v pořadu České televize 13. komnata. Do té doby o svém manželství veřejně nemluvila.
Nutno doplnit, že její exmanžel pak vysoudil 150 tisíc odškodného na ČT kvůli citové újmě za to, že ho televize „neprávem označila za osobu s duševní poruchou, která ve vztahu k bývalé manželce používá výhrůžky, násilí a terorismus“.
Tak či tak, že oběť mlčí roky, není v Česku nic výjimečného. Policie u nás podle Bílého kruhu bezpečí vykáže ze společného bydlení zhruba devadesát násilných osob měsíčně a ženy mezi nimi tvoří jen dvě procenta. To jsou ovšem případy, které někdo nahlásil — zbytek zůstává za zavřenými dveřmi, přesně jako roky ten její.
Dnes předává zkušenost
Zpěvačka u vyprávění vlastního příběhu nezůstala. Založila poradnu Evina schránka, kam se oběti mohou obracet, napsala knihu Řekla jsem NE tyranovi a jezdí s besedami po školách a knihovnách. V roce 2020 si k tomu dodělala doktorát na Univerzitě Karlově zaměřený na příčiny domácího násilí.
Sama upozorňuje, že drtivou většinu obětí — zhruba pětadevadesát procent — tvoří ženy. A že nejtěžší krok není odejít, ale přiznat si, že se něco děje.
Kde hledat pomoc
Pokud se v příběhu poznáváte, existuje Linka pomoci obětem na čísle 116 006 — je bezplatná, funguje nonstop a provozuje ji Bílý kruh bezpečí. V akutním ohrožení volejte policii na 158. Přehled dalších krizových linek vede i Ministerstvo vnitra.
