Babišovy dluhopisy vás mohou přijít draho

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Pavel Jégl

Velmistr financí Andrej Babiš se odporoučel z vlády. Jaké dědictví po sobě zanechal? Například horu dluhopisů. Ne těch korunových, ale státních.

Babiš má dluhopisy rád, jenže zatímco na svých ušetřil, kvůli státním si budeme nejspíš muset sáhnout do kapsy

Babiš má dluhopisy rád, jenže zatímco na svých ušetřil, kvůli státním si budeme nejspíš muset sáhnout do kapsy,zdroj: Profimedia.cz

Andrej Babiš je král dluhopisů. Jedny kupoval od Agrofertu – a nedanil. Druhé (státní) prodával jako ministr. A světe, div se – investoři státu platili za to, že si mohou koupit jeho dluhy.

Jak to velmistr financí dělal a kdo to odskáče?

Korunka ke korunce…

Začněme Babišovými korunovými dluhopisy. Kdo by ten příběh neznal?

Pro jistotu ale stručné opáčko: Babišův Agrofert prodal svému majiteli (a nikomu jinému) jednokorunové dluhopisy celkem za půldruhé miliardy. Proč korunové? Jednoduše proto, aby z nich majitel nemusel platit daň z výnosu.

U korunového dluhopisu dosáhne úrokový výnos několik haléřů. Z něj se spočítá patnáctiprocentní daň. Výsledek se podle zákona (před jeho opravou) zaokrouhlil dolů na celé koruny. No a tak vznikla nulová daň, tedy žádná daň.

Filuta Babiš prolezl mezerou v zákonu a získal krásný nezdaněný příjem. Vyběhl se státem podobně jako podnikatel, který ze své restaurace formálně udělal klubovou pivnici, aby měl Andrej vztek a především – aby se vyhnul elektronické evidenci tržeb.

Stát na Babišových dluhopisech tratil desítky milionů. Ale "čert je vem". Když je nedostal od Babiše, vytáhne je z kapes jiným. Anebo nás všechny krapet víc zadluží. Má v tom praxi, dělá to ustavičně. A po větších dávkách.

Blbci s dluhopisy

Hůř to může dopadnout se státními dluhopisy, které Babiš prodával jako ministr financí.

Bez dluhopisů se Česko neobejde. Anebo přesněji, vláda bez nich hospodařit nebude, protože nemá v úmyslu šetřit a splácet dluhy. A tak dluhy neplatí, jen je otáčí – staré dluhopisy splácí tím, že vydá dluhopisy nové.

Pravda, proč si nepůjčovat, když věřitel je ochoten platit dlužníkovi za to, že si vezme úrok? Právě to je případ státních dluhopisů, o které byl v posledních měsících takový zájem, že se prodávaly se záporným výnosem.

"Investoři nám věří. Dneska jsem prodal sedm miliard dluhopisů za mínus 0,416. Jde o nejnižší výnos v dějinách České republiky," chlubil se loni na twitterovém účtu Babiš. A letos v lednu vidina brzkého konce intervencí ČNB srazila na aukci výnos jednoletých státních dluhopisů dokonce na mínus 1,72 procenta.

Možná si říkáte: který blbec si koupí dluhopis se záporným úrokem?

Kupci jsou v zásadě dva typy investorů. Mezi první patří institucionální investoři. To jsou ti, kterým nákup určitého množství státních dluhopisů přikazuje zákon – banky, pojišťovny, penzijní fondy.

Druhou skupinou jsou (přesněji byli) zahraniční investoři, kteří spekulují na pohyby kurzu. Pro ně nejsou výnosy dluhopisů klíčové. Vsadili na to, že koruna posílí a za silnější korunu za rok, dva, tři nebo čtyři koupí víc eur, než kolik jich zaplatili při nákupu korun.

Nobelista z Agrofertu

V době, kdy Česká národní banka oslabovala korunu a držela podhodnocený kurz (na 27 Kč za euro), to byli právě zahraniční investoři, jejichž poptávka po dluhopisech srazila výnosy do záporných hodnot.

Přirozeně měli zájem jen o krátkodobé dluhopisy, splatné v letech po uvolnění kurzu. Babiš poptávku splnil a tvářil se jako světoborný obchodník, který zařídil skvělý obchod a zasloužil se o zdravé státní finance. (Proč ho tedy nepasovat na kandidáta Nobelovy ceny za ekonomii?)

Jenže záporný výnos dluhopisů byl především důsledkem měnové politiky centrální banky, která oslabovala korunu a spekulantům dávala jistotu, že na krátkodobých dluhopisech v korunách vydělají.

Zmínění zahraniční investoři jich nakoupili většinu. (Dnes drží polovinu českého dluhu.) Do tří let shrábnou zisky ze silnější koruny a ministerstvo financí vydá nové dluhopisy, protože nebude mít peníze na to, aby staré dluhy zaplatilo.

Jenže jistota silnější koruny v té době pomine a zahraniční investoři se stáhnou. Dluhopisy budou kupovat hlavně investoři-našinci. Ne však v takovém množství, aby výnosy srazili do záporných čísel, ba ani k nule.

Poptávka bude nižší, stát tedy cenné papíry na trhu neprodá tak výhodně, jak donedávna. Výnosy z dluhopisů porostou. Státní bondy budou nad mírou inflace, ponesou dvě, tři procenta.

Dluhopis, nebo hypotéka?

Vládě se proto prodraží splátky dluhu, jeho výše povyskočí. Řeknete si: Co je mi do toho?

Třeba to, že vám může podražit hypotéka. Banky si zase budou rády ke státu chodit pro peníze (pro výnosy z dluhopisů). Poplyne jim z nich slušný a jistý výdělek. Už nebudou muset tolik nadbíhat zájemcům o hypotéky.

Dá se předpokládat, že banky zvýší úrokové sazby (ostatně, už je zvedají). Připravit hypotéku je pro ně pracnější, a tedy nákladnější, než koupit cenný papír – dluhopis. U hypotéky musí banka nejdřív prověřit solventnost klienta, dát dohromady úvěrovou smlouvu, zástavní smlouvu… a potom ještě kontrolovat plnění smluv. Kromě toho, státní dluhopis je přece jistější investice než klient s úvěrem.

(Z toho lze odvodit doporučení: Pokud si berete hypotéku, nebo ji refinancujete, zafixujte si ji na delší období – pokud za to banka nepožaduje výrazně vyšší úrok.)

ANO, bude… jak?

Babišovy státní dluhopisy se dají přirovnat k hypotéce, u které majitel Agrofertu volil krátkou dobu "fixace" (období, po které platí úroková sazba sjednaná ve smlouvě mezi bankou a klientem) – a to rok až čtyři.

Krátkodobě stát vydělal, v delším časovém měřítku však patrně prodělá.

Lze to ukázat na fiktivním příkladu: Pokud vám dnes banka nabízí hypotéku s tříletou fixací a s úrokovou mírou 2,0 procenta a fixací sedmiletou s úrokem 2,3 procenta, můžete si vybrat fixaci tříletou. V příštích třech letech ušetříte. Za tři roky však budou sazby výš – a nejspíš o víc než o pouhé tři desetinky. Takže v těchto čtyřech letech (po refixaci) proděláte víc, než v prvních třech letech získáte.

Babiš zvolil řešení založené na vidině krátkodobých úspor a střednědobých ztrát. Takže nahlíženo rozpočtem, v příštích letech "ANO, bude líp". A v letech dalších…

Tagy: Česko domácí česká ekonomika daně a finance banky a úvěry veřejné finance státní dluhopisy osobní finance

Zdroje: Vlastní