Astronomové nespí: Na obloze se právě děje něco, co už jednou změnilo dějiny

Pokud dnes večer po západu slunce obrátíte oči k obloze, dost možná spatříte něco, co připomíná precizně rozestavěné kuličky na neviditelném kulečníkovém stole. Nad našimi hlavami se totiž právě v těchto dnech odehrává fascinující nebeské divadlo, kterému astronomové přezdívají „planetární přehlídka“. Šest planet naší sluneční soustavy se seřadilo do mírného oblouku, a i když nejde o úkaz, který by vychýlil zemskou osu, nabízí nám vzácnou příležitost vidět téměř celou naši vesmírnou rodinu najednou. Je to čistá geometrie vesmíru v té nejkrásnější podobě.

Co je to vlastně planetární přehlídka?

Název může znít dramaticky, jako by se planety srovnaly do dokonalé přímky jako vojáci, ve skutečnosti se jedná o vizuální jev, kdy se v jednu chvíli na naší obloze objeví více planet současně. Tentokrát je jich hned šest: Merkur, Venuše, Jupiter, Saturn, Neptun a Uran.

Proč se nám ale zdají být v linii? Odpověď leží v rovině, které se říká ekliptika. Všechny planety obíhají Slunce zhruba ve stejné „rovině stolu“. „Představte si, že jste velcí jako kulečníková koule a stojíte přímo na kulečníkovém stole. Všechny ostatní koule, ať jsou kdekoliv, uvidíte v jedné linii napříč svým zorným polem,“ vysvětluje Jason Steffen, odborník na astronomii z Nevadské univerzity. Ze Země se nám tedy tato společná rovina promítá jako oblouk táhnoucí se přes celou oblohu.

Jak a kdy tuhle vesmírnou sestavu ulovit?

Ačkoliv se často mluví o 28. únoru jako o hlavním datu, planety pro nás tohle okno nechávají otevřené už několik dní a ještě chvíli budou. Klíčem k úspěchu je čas těsně po západu slunce a jasný výhled na západní obzor.

Na co se zaměřit?

• Jasné hvězdy, které neblikají: Venuše a Jupiter budou zářit tak jasně, že je nepřehlédnete. Planety poznáte podle toho, že jejich světlo je klidné a narozdíl od hvězd se netřpytí.
• U obzoru (Merkur, Venuše, Saturn, Neptun): Tyto čtyři kousky najdete nízko nad horizontem. Máte na ně zhruba hodinu až dvě, než zapadnou za obzor. Merkur je malý a plachý, schovává se v záři soumraku, takže ho musíte vyloženě hledat.
• Vysoko na nebi (Jupiter, Uran): Tito obři zůstávají viditelní i poté, co se zbytek sestavy schová pod obzor.
• Pomůcky: Zatímco Venuši uvidíte i z centra města, na Uran a Neptun budete nezbytně potřebovat dalekohled nebo teleskop. Pokud si nejste jistí, kam přesně koukat, stáhněte si do telefonu některou z hvězdných map (např. Stellarium nebo SkyView)- ty vám s navigací pomohou během vteřiny.

Má to nějaký hlubší význam?

Vědecky vzato, toto seřazení nemá na Zemi fyzikální vliv. Gravitace ostatních planet je v porovnání s Měsícem nebo Sluncem zanedbatelná. Historicky ale tato vzácná uspořádání hrála klíčovou roli v dobývání vesmíru.

Právě díky podobnému shluku planet na jedné straně sluneční soustavy na přelomu 70. a 80. let mohla NASA vyslat sondy Voyager I a II. Planety byly tehdy „po cestě“, což umožnilo sondám využívat gravitaci jedné planety k tomu, aby byly vymrštěny k další. Tato vesmírná kulečníková finta dramaticky zkrátila dobu letu i spotřebu paliva. Bez planetární přehlídky bychom vnější planety zkoumali desítky let navíc.

Dnešní přehlídka je tedy především pozvánkou k úžasu. Je to připomínka toho, že i když se nám svět zdá někdy chaotický, nad našimi hlavami běží hodinový stroj vesmíru s naprostou přesností. Tak co dnes večer odložit telefony, vyjít ven a zkusit napočítat šest světů?