Asijská železná opona, která rozděluje a drtí

MAGAZÍN - Magazín autor: art

Uvidět syna, bratra nebo sestřenici a zemřít. To je sen řady Jihokorejců, které oddělila asijská železná opona od příbuzných v Severní Koreji. Většina z nich čeká na shledání celý život a mnozí stárnou a umírají, aniž by se vůbec dočkali. Oficiální setkání pořádaná čas od času znepřátelenými zeměmi tak, jako třeba tento týden, jsou početně velmi omezená. O něco větší šanci dávají neoficiální, soukromě organizované schůzky.   

Shledání dvou bratrů na Diamantové hoře

Shledání dvou bratrů na Diamantové hoře,zdroj: Profimedia.cz

Když bylo Jihokorejci Sim Ku-sopovi 58 let, dostal dopis obsahující dobré i špatné zprávy. Zatímco jeho matka, kterou jako prchající mladík zanechal v Severní Koreji, zemřela, jeho sourozenci byli pořád ještě naživu. O dva roky později se Sim mohl krátce sejít se svým bratrem.

Nešlo ale o oficiální setkání zorganizované vládami obou Korejí. Setkání zařídil zprostředkovatel v Číně a konalo se v jednom z čínských měst u hranice s KLDR, píše deník The Financial Times.

"Šli jsme do obchodního domu v Jen-ťi a tam jsem nakoupil všechno od ponožek přes šály, rukavice až po holicí strojky - více než deset kusů od každého druhu zboží. Chtěl jsem dát bratrovi všechno, co jsem mohl," vzpomíná dnes osmdesátiletý Sim, který patří k desítkám tisíc Korejců, jejichž rodiny rozdělila korejská válka z let 1950-1953.

Celkem 66 tisíc Jihokorejců je stále zapsáno na seznamu žadatelů o oficiální setkání se svými příbuznými ze Severu, která čas od času organizují vlády obou zemí. Původně byl seznam víc než dvojnásobně dlouhý, přes polovinu žadatelů ale již zemřelo.

Oficiálních schůzek, jaká se tento týden koná v severokorejském pohraničí, se účastní vždy jen 100 žadatelů z každé strany hranice. Mnozí Korejci se proto spoléhají na soukromě organizované schůzky, jichž se od roku 1998 uskutečnilo asi 1680.

Sim patří k Jihokorejcům, kteří nyní organizují korespondenci a schůzky rodin ve třetích zemích, převážně v Číně.

"Setkávat se se svými příbuznými patří k základním lidským právům. Je ostuda, že vláda nemůže pro rozdělené rodiny udělat víc. Šanci zúčastnit se takové schůzky dostane jen hrstka lidí, kteří vyhrají v loterii. Oficiální setkání jsou navíc politická show," říká Sim.

Čtyřiasedmdesátiletý Čchang Sa-in náleží k těm méně šťastným. V roce 2008 dostal z KLDR dopis od svého bratra, který zmizel za korejské války.

"Moje matka čekala celý život, až svého syna uvidí, ale zemřela, než dokázal navázat kontakt," řekl Čchang. Po obdržení dopisu Čchang opakovaně žádal o účast na oficiálním setkání, ale marně. Jeho bratr před dvěma roky skonal.

Ani vysněná účast na oficiálním setkání však nemusí vždy přinést jen radost. Mnozí účastníci po schůzce propadají depresi, protože nevědí, jestli se ještě někdy v životě sejdou se svými nejdražšími poté, co si s s nimi mohli pár hodin pod dohledem oficiálních činitelů a médií popovídat ve velkém tanečním sále vyhrazeném pro takové schůzky v severokorejském letovisku v Diamantových horách.

Osmdesátiletá I Čchang-ču se setkání zúčastnila loni, ale schůzka neproběhla úplně tak, jak si představovala. Její dva synovci ji opakovaně vyzývali, aby "provolávala slávu velkému vůdci Kim Čong-unovi, který toto setkání umožnil".

Severní Korea se totiž snaží tuto oficiální akci maximálně využít k propagandistickým účelům a pro schůzky vybírá lidi věrné režimu.

Podle Jihokorejce Sima jsou neoficiální setkání svobodnější a osobnější. Poblíž nestojí žádní severokorejští dozorci a lidé z rozdělených rodin si mohou povídat, o čem chtějí. Většinou spolu takto stráví tři dny. Rodiny za setkání čínským zprostředkovatelům dají obvykle kolem 1,5 až dvou milionů wonů (32 tisíc až 42,5 tisíce korun).

Pokud přitom mohou dokázat, že se takové setkání uskutečnilo, jihokorejská vláda jim proplatí až pět milionů wonů (105 tisíc korun), což pokryje i náklady na cestu a ubytování.

"Když byly v letech 2004 až 2005 mezikorejské vztahy relativně dobré, zařídili jsme ročně více než 20 rodinných setkání," vzpomíná Sim. "Situace se ale zkomplikovala poté, co KLDR zintenzivnila sledování civilistů a Čína zpřísnila hraniční kontroly," dodává.

Ačkoli Simova organizace v posledních třech let zařídila jen několik schůzek pro rozdělené rodiny, nadále pomáhá Jihokorejcům zjišťovat osud svých příbuzných žijících na druhé straně hranice a vyměňovat si s nimi dopisy.

Tagy: zahraničí Severní Korea KLDR Jižní Korea Korejská válka korejský konflikt

Zdroje: ČTK,The Financial Times