Na první pohled nenápadná oblast nedaleko rumunského pobřeží Černého moře skrývá jedno z nejpodivuhodnějších míst na planetě. Jeskyně Movile, objevená náhodou v roce 1986 při geologickém průzkumu terénu pro stavbu jaderné elektrárny, byla ve skutečnosti bránou do jiného světa. Ukázalo se, že byla dokonale uzavřena po dobu 5,5 milionu let – zapečetěná vrstvami jílu a vápence, oddělená od slunečního světla, větru i deště. A právě v této dokonalé izolaci vznikl ekosystém, který nemá na Zemi obdoby.

Zatímco na povrchu se střídaly doby ledové a teplé éry, kontinenty se pohybovaly a savci se vyvíjeli až k člověku, v hlubinách Movile se čas téměř zastavil. Vzduch v jeskyni by byl pro člověka smrtící – obsahuje jen třetinu kyslíku, na který jsme zvyklí, zato mnohonásobně vyšší koncentraci oxidu uhličitého, metanu a sirovodíku. Stoprocentní vlhkost vytváří těžké, dusivé prostředí, které bez speciálního dýchacího vybavení nelze přežít. Pro živé organismy na povrchu je to peklo. Pro zdejší tvory je to však ráj.

Vědci zkoumají jeskyni Movile v Rumunskuzdroj: Profimedia.cz

Když první badatelé v ochranných oblecích a maskách sestoupili úzkou šachtou asi 21 metrů pod zem, ocitli se v naprosté tmě. Labyrint chodeb o délce zhruba 240 metrů se vine pod povrchem jako spleť žil neznámého organismu. Na dně leží podzemní jezero, jehož voda je kalná, sirnatá a plná života, který nikde jinde neexistuje.

Král jeskyně a život bez slunce

Vědci zde objevili nejméně 53 druhů bezobratlých živočichů, z nichž 37 je zcela unikátních. Některé z nich se skrývají v bahně, jiné plavou ve vodě nebo se pohybují po stěnách. Pavouci, pijavice, vodní štíři, červi, drobní korýši, brouci i stonožky – všichni vypadají, jako by pocházeli z jiného světa. Jsou bledí, často průsvitní, bez očí, protože ve věčné tmě je zrak zbytečný. Všechny spojuje jedno – dokonalá přizpůsobivost prostředí, které by pro ostatní znamenalo jistou smrt.

Masožravá stonožkazdroj: Profimedia.cz

Na vrcholu tohoto podzemního potravního řetězce stojí masožravá stonožka dlouhá asi pět centimetrů. Je nevidomá, ale pohybuje se s dokonalou jistotou, reaguje na sebemenší vibraci a její čelisti dokážou v mžiku rozdrtit menší tvory. Badatelé ji s respektem nazvali králem jeskyně – a není divu, protože v tomto uzavřeném ekosystému vládne bez konkurence.

Nejpodivnější na jeskyni Movile ale není samotný výskyt života, nýbrž způsob, jakým funguje. Na rozdíl od všech známých suchozemských ekosystémů tu nehraje žádnou roli slunce. Život zde stojí na chemosyntéze, nikoli fotosyntéze. Bakterie v jeskyni oxidují metan a sirovodík – plyny, které by pro většinu organismů znamenaly otravu – a tím vytvářejí živiny. Na stěnách a hladině podzemního jezera tak vznikají mikrobiální povlaky, které pak slouží jako potrava dalším tvorům. Z tohoto jednoduchého principu se vyvinul celý potravní řetězec nezávislý na světle – něco, co na souši nemá obdoby. Vědci tento systém přirovnávají k hlubokomořským hydrotermálním průduchům, které chrlí horké plyny na dně oceánu. I tam vzniká život z chemických reakcí místo sluneční energie. Rozdíl je jen v tom, že jeskyně Movile je na souši – jediný známý případ svého druhu.

Jeden ze živočichů nalezen v jeskyni Movile v Rumunskuzdroj: Profimedia.cz

Studium tohoto podzemního světa otevírá fascinující otázky. Mohly podobné procesy probíhat i jinde ve vesmíru? Vědci si myslí, že ano. Měsíce Enceladus a Europa, obíhající Saturn a Jupiter, jsou pokryté ledem, pod nímž se skrývají oceány slané vody. Enceladus dokonce chrlí ledové gejzíry plné oxidu uhličitého, metanu a dusíku – přesně těch plynů, které živí bakterie v jeskyni Movile. Pokud někde mimo Zemi existuje život, mohl by být právě takový: bezbarvý, nevidomý, ale houževnatý a přizpůsobený temnotě.

Jeskyně Movile je proto víc než jen geologická zvláštnost. Je to živá laboratoř evoluce – okno do minulosti i možná předzvěst budoucnosti. Ukazuje, že život dokáže přežít i v těch nejnepřátelštějších podmínkách, že nepotřebuje slunce, rostliny ani kyslík v hojnosti. Stačí mu jen čas, tma a pár molekul plynu, z nichž si dokáže vybudovat celý svět.

A právě to je na Movile nejděsivější i nejúžasnější zároveň. Tato jeskyně je dokladem, že příroda si vždycky najde cestu – i když to znamená vytvořit svět, který působí víc mimozemsky než pozemsky. Kdo ví, co všechno se ještě skrývá v jejích neprozkoumaných hlubinách. Možná tam, v sirnatém tichu a věčné tmě, čeká odpověď na otázku, jak život vůbec začal – a jestli jsme v tom nekonečném vesmíru skutečně sami.