10 000krát silnější než nejostřejší paprička! Tahle rostlina člověku doslova sežehne nervy. Mohla by ale způsobit revoluci v léčení bolesti
13. 5. 2026 – 8:00 | Magazín | Jiří Rilke
Představte si chemickou látku jako přesně cílený skalpel, který dokáže kompletně vypnout bolest, kde je zrovna potřeba.
Když v roce 1912 americký lékárník Wilbur Scoville měřil obsah alkaloidu kapsaicinu a tedy pálivost papriček tím, že počítal, kolikrát je potřeba extrakt z papričky naředit vodou, aby přestal pálit, nejspíš netušil, že tím položí základ k měrné stupnici pálivosti, který budeme používat ještě o víc než o sto let později.
Jasně, dnes už se samozřejmě neomezujeme na subjektivní vnímání pálivosti a obsah kapsaicinu se určuje pomocí chromatografie, ale výsledky se pořád převádí do Scovilleho jednotek (SCU). Protože jim zkrátka rozumíme. Sladká paprika? Nula. Tabasco? 3000 SCU. Habanero? 250 000 SCU.
Na zdánlivém vrcholu stupnice pak najdeme papričky pro borce s železnými ústy, jako jsou třeba Pepper X či slavná a zlověstně obávaná Carolina Reaper, která žhne v impozantních hodnotách přesahujících 2 000 000 SCU a je tedy zhruba pětsetkrát pálivější než běžné jalapeño.
Jenže realita se u dvou milionů ani omylem nezastavuje. Třeba čistý, koncentrovaný alkaloid kapsaicin, tedy původce pálivosti papriček, má zhruba 16 000 000 SCU.
A pak se podíváte na jeden marocký kaktus a všechny papričky světa si mohou jít stoupnout do kouta. Pryšec pryskyřičný (euphorbia resinfera) totiž obsahuje kapsaicinu příbuznou látku, které se říká resinferatoxin (RTX). A ten už tedy má opravdovou moc: Na Scovilleho stupnici dosahuje síly 16 miliard jednotek.
Slyšíte správně. Tisíckrát víc než čistý kapsaicin, desettisíckrát víc než Carolina Reaper.
Nic podobného si samozřejmě nebudete dávat do jídla, způsobili byste si akorát obrovskou bolest a pravděpodobně ohrozili zdraví a možná i život. V přísně kontrolovaném lékařském užití by se ale RTX mohl stát zázračným lékem.
Jeho vlastností jsme si všimli už dávno, podle legend už dokonce ve starověku, kdy měl tuto marockou rostlinu využívat například osobní lékař císaře Augusta, jak zmiňuje studie z roku 1997. I moderní medicína o této látce nějakou dobu ví — už studie z roku 1989 si všímá specifického účinku RTX na receptory bolesti. Ale až nyní přišlo na klinické testy na lidech.
Princip je přitom vlastně celkem jednoduchý: Jak kapsaicin, tak RTX se v těle vážou na receptor zvaný TRPV1. Tomu se často přezdívá prostě „receptor bolesti“, protože nás primárně varuje před extrémním horkem a fyzickým poškozením či zánětem.
Jakmile se kapsaicin z obyčejné chilli papričky naváže na TRPV1, vyvolá to šok a nervová buňka se zalije vápníkem. Při pochutnání například na thajském kari to způsobí jen chvilkový pocit pálení, který zase odezní a nenechá žádné následky.
RTX je ale tak extrémně silný a váže se na receptor tak agresivně, že následný vápníkový šok kompletně usmaží a zničí celou nervovou buňku. Což zní naprosto děsivě, jenže pokud se podobný proces provede kontrolovaně, najednou mají lékaři v rukou nástroj k, lidsky řečeno, vypnutí bolesti. RTX totiž ničí jen nervy bolesti, všechny ostatní zůstávají netknuté.
Jak se uvádí v podrobné farmakologické analýze v časopise MDPI, lékaři tomuto procesu říkají „molekulární chirurgie“ nebo „molekulární skalpel“.
Možných aplikací je celá řada a už proběhly klinické zkoušky na onkologických pacientech v paliativní péči, kdy lékaři v celkové anestezii vstříknou nepatrnou dávku RTX přímo do páteře. S velmi dobrými výsledky: Prakticky všichni pacienti hlásili výrazný úbytek bolesti už po jedné dávce a najednou potřebovali daleko méně morfia či jiných opiátů.
Vypsané klinické zkoušky navíc ukazují, že vědci budou aktivně zkoumat použití RTX i při jiných druzích bolesti: Osteoartróze, bolesti kloubů nebo při problémech s nervy.
Snad se tak dočkáme doby, kdy se nenápadný pouštní kaktus plný agresivního toxinu stane požehnáním pro miliony lidí trpící chronickou bolestí.
