Vyzyvatelů Zemana je zatím poskrovnu. Je za tím strach nebo spíš taktika?

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Jaroslav Bican

Málokdo se zatím vyjádřil, že se chce ucházet o post prezidenta příští rok. Vážných zájemců však přibývá, zatím se jen definitivně nerozhodli. Spíše než váhání za tím stojí taktika. Jak si vedou ti, kteří připouští, že by mohli kandidovat?

Zdeněk Škromach a jeho poslední den v senátu

Zdeněk Škromach a jeho poslední den v senátu,zdroj: Profimedia.cz

Uchazečů o post hlavy státu, kteří doposud projevili jasnou vůli kandidovat, je stále poskrovnu. Bát se, že by o prezidentskou volbu nebyl zájem, však nemusíte. Případní kandidáti už krouží kolem a u mnohých z nich je jen otázka času, kdy se definitivně rozhodnou.

Například senátor a teplický primátor Jaroslav Kubera (ODS) se sice pro Deník vyjádřil, že ke změně názoru by ho donutilo jedině, kdyby se nenašel kandidát, kterému by mohl dát svůj hlas. V takovém případě by kandidaturu zvažoval. Stálo by však za to spočítat, kolik podobných prohlášení v českém prostředí v minulosti zaznělo a jak to nakonec dopadlo. V jádru této zdrženlivosti lze nalézt nemalou míru pokrytectví a vypočítavosti.

Ti, kteří něco takového pronesou, už většinou předem ví, že se stejně neobjeví nikdo, komu by svůj hlas mohli dát a před kým by mohli smeknout, jak rovněž uvedl primátor Teplic, takže jim "chudákům" nezbude nic jiného, než kandidovat.

Asi nechtějí působit přehnaně sebevědomě a nadutě, proto raději předvádí falešnou skromnost ve stylu: "jsou lepší kandidáti, pokud budou kandidovat, není důvod, abych to byl já" nebo "kdybych cítil, že hodně lidí chce, abych se o funkci ucházel, nebudu mít jinou možnost, než kandidaturu zvážit".

Něco podobného předváděl před volbou prezidenta v roce 2003 Miloš Zeman a neubránil se tomu v loňském roce ani Michal Horáček.

Někdy je to i taktika, jak získat čas na přípravu dalších kroků, sledovat případné protikandidáty a vyhodnotit své šance. Je dobré nechat druhé v nejistotě, sám se v klidu připravit a pak ve správný moment svůj záměr oznámit a od té doby jít do všeho naplno.

Strážce Zemanova odkazu 

Jak se věci mají v případě Jaroslava Kubery, se později ukázalo na tom, jak kolem tohoto tématu přešlapoval v DVTV. Bylo znát, že o funkci prezidenta se samozřejmě ucházet chce a dokonce si i věří, že by mohl současné hlavě státu přebrat část jejích voličů.

Senátor explicitně uvedl, že kdo přepálí start, většinou v atletice nedopadá dobře. Kubera tak sice tvrdí, že ještě neví, zda do volby půjde, ale podpisy senátorů ODS postačující k tomu, aby se stal prezidentským kandidátem, už má.

To bývalý místopředseda senátu Zdeněk Škromach má jinou strategii. Bez okolků přiznává, že má ambici se o post hlavy státu ucházet a Lidovým novinám přesně popsal za jakých okolností.

Neúspěšný kandidát v loňských senátních volbách chce být jako Miloš Zeman a podle svých slov si vytváří pozici, aby mu toto "volební portfolio" nikdo nevyfoukl. Chce být připraven na chvíli, kdy už Zeman nebude prezidentem. Škromach tak usiluje o jeho podporu a až nastane čas, chce být nositelem Zemanova odkazu, ať to bude teď, za pět let a nebo něco mezi tím.

Někdejší senátor si počíná mazaně a možná si říká: Miloš Zeman tu nebude věčně, postavím se za něj do fronty, napodobím ho a kdyby se rozhodl neobhajovat, doběhl mu druhý mandát či už nemohl svoji funkci vykonávat, převezmu jeho voliče. Působí to vypočítavě - raději si počkat, stylizovat se do role bohatého dědice a pak jen ve vhodný okamžik shrábnout to, co nashromáždil jeho předchůdce. Je to sázka na jistotu, ale jak tomu tak bývá, jednoduchý plán je složité provést.

Voliči Zemana nejsou nějaká statická hmota, kterou lze převézt z jedné osoby na druhou bez rizika, že se rozplyne pod rukama. Už jen Škromachův neúspěch v loňských senátních volbách naznačuje, že bývalý senátor již voliče příliš netáhne.

Možná se to změní, pokud ho někdy v budoucnu prezident Zeman označí za svého následovníka. Zatím to ale působí spíše legračně. Dokonce se vnucuje představa slavnostního pasování na strážce odkazu a - jak by dodali zlí jazykové - předání ovaru a tlačenky jako těch nejcennějších relikvií se slovy: "Zdeňku, dávám ti to nejdražší. Braň je, seč můžeš."

Ale šprýmy stranou, je třeba ocenit, že Škromach zaujal jasnou pozici. Když už nic jiného, je alespoň čitelný a snadno zařaditelný.

Málo čitelný vědec 

Dalším možným adeptem na prezidentskou funkci je dosluhující předseda Akademie věd ČR Jiří Drahoš, který o své kandidatuře také uvažuje a který se jako kandidát zamlouvá předsedovi hnutí Starostové a nezávislí Petru Gazdíkovi.

Drahoš v čele Akademie věd ČR končí k 23. březnu a do té doby je podle něj situace otevřená. Už před časem ale uvedl, že by v případě své kandidatury nechtěl být spojován s žádnou konkrétní stranou.

Zřejmě se bude chtít prezentovat jako nadstranický kandidát, jenž může získat podporu od různých politických uskupení. V tom mu pomůže i to, že přichází z vědeckého prostředí. Jeho nevýhodou ovšem je, že pro širší veřejnost je zatím prakticky neznámý a o jeho politických názorech toho nikdo moc neví. To vše bude třeba teprve odpracovat.

Důležité bude, nakolik mu sedne role kandidáta v přímé volbě. Lze očekávat tvrdý střet, ve kterém budou mít výhodu lidé jako Jaroslav Kubera, kteří dovedou rychle a břitce reagovat, strhnout na sebe pozornost a dělat svého druhou show i z prezentace svých politických názorů, což také brilantně zvládá současný prezident. V přímé volbě je taková schopnost velkou výhodou.

Loajální versus nevyzpytatelný 

Kolem startovací čáry závodu, na jehož konci je složení prezidentského slibu, se potlouká i ministr obrany Martin Stropnický (ANO) a také už zmiňovaný Miloš Zeman. Stropnický se nedávno vyjádřil, že hnutí ANO by se nemělo příliš řídit tím, zda se současný prezident rozhodne svůj mandát obhajovat. Už dříve se Stropnický přimluvil za to, aby ANO mělo svého kandidáta. Zda ale bude sám kandidovat, zatím nepotvrdil. Záleží prý na tom, jakou získá podporu v hnutí. Zjevně nechce být jen kandidátem do počtu.

Pro Andreje Babiše by bylo výhodnější mít na Hradě maximálně loajálního Stropnického než nevyzpytatelného Zemana, jehož ve druhém volebním období už nebude nic držet na uzdě. Navíc kdyby tak velké uskupení jako ANO nemělo svého kandidáta či kandidátku, působilo by to jako svého druhu přiznání porážky, totiž že hnutí nemá ve svých řadách vhodnou osobnost, což krátce před volbami nevypadá pěkně.

Mnohem lepší je vyčkávat a Stropnického rozhodnutí co nejdéle odkládat (sám ministr obrany říká, že nemá kam spěchat a že případné oznámení své kandidatury vidí tak na konec pololetí tohoto roku). Následně vést pouze vlažnou kampaň a vše rozjet až na poslední chvíli, kdy bude pokud možno jasno o příští vládě a Zeman už nebude mít jak škodit. Pak teprve by ANO vynaložilo všechny prostředky na to, aby se Stropnický stal prezidentem.

Pole možných, byť zatím přešlapujících, kandidátů se zvolna zaplňuje. Řada proměnných je zatím nejasná. První na tahu je Zeman. Jeho březnové oznámení, zda bude kandidovat, ovlivní počínáních ostatních případných kandidátů. Každý začátek hry však znamená i možnost porážky. Pokud hlava státu novou partii rozehraje, může ji také prohrát. Silných protikandidátů bude mít dost, ačkoli to tak ještě několik měsíců nemusí vypadat.

Tagy: ODS Česko kubera domácí ANO 2011 prezident Miloš Zeman Martin Stropnický česká politika prezidenstká volba

Zdroje: Vlastní