První Čech v Antarktidě. Mezi polárníky se dostal tak trochu náhodou

MAGAZÍN - Magazín autor: Helena Kalendová

Noha prvního Čecha, tedy přesněji Čechoslováka, vkročila na ledovou půdu Antarktidy 27. ledna roku 1929, a to s posádkou amerického polárníka Richarda E. Byrda. Za účast v expedici navíc Václav Vojtěch obdržel nejvyšší americké civilní ocenění - Zlatou medaili Kongresu USA.

Slavná britská výprava na Antarktidě v roce 1911. Ilustrační snímek

Slavná britská výprava na Antarktidě v roce 1911. Ilustrační snímek,zdroj: Profimedia.cz

Dr. Václav Vojtěch (1901 až 1932) pocházel z lesnické rodiny ve Skřivanech u Nového Bydžova. Uzavřený a nemluvný "mudrc", jak mu sourozenci přezdívali, miloval přírodu, volnost - a toužil po dálkách. Po studiích na novobydžovském gymnáziu následovala pražská Univerzita Karlova se zaměřením na geografii a historii, později pak doktorát.

A jak se mladý muž dostal mezi polárníky? Vlastně tak trochu náhodou.

Vojtěch

Václav Vojtěch,zdroj:Wikipedia.cz

Českým zemským archivem je roku 1922 vyslán do Francie kvůli zpracování válečných materiálů. V Paříži náhodně shlédne filmový snímek o tragické polární expedici Brita R. F. Scotta.

Jeho výprava sice roku 1912 dosáhla jižní točny (o měsíc ji ovšem předstihl Amundsen), na zpáteční cestě ale všichni zahynuli. Mladík je snímkem natolik zasažen, že nemyslí na nic jiného. Dvě hodiny "stačily na roznícení plamene v mém srdci, jenž uhasne teprve mou smrtí. Byl jsem zachvácený chorobou po polárních krajinách a bílé pláně naplňovaly moje vidiny", napíše později.

Když získává místo redaktora v tiskové agentuře Central European Press, shromažďuje informace o polárních krajích i výpravách. Uvažuje o vycestování do Kanady či Jižní Ameriky. A odhodlá se požádat slavného polárníka Nansena o účast v jeho expedici. Zkušený Nor Fridtjof Nansen (1861 až 1930), který procestoval Grónsko a dobyl severní pól, ovšem mladého amatéra odmítá.

Vzhůru na Antarktidu!

Po zprávách o další chystané výpravě do ledových krajů jižního pólu, tentokrát pod vedením Američana Richarda E. Byrda, Václav Vojtěch neváhá. Do ní se rozhodně musí dostat! Shání přímluvce i kontakty, píše Byrdovi osobní dopis. Ten má sice pro nadšeného Čecha pochopení, nicméně vědecká posádka už je v plném počtu, a tak i on musí odmítnout. Vojtěch se ovšem nevzdává, a po složitých peripetiích se vydává za Byrdem na Nový Zéland.

Budoucí admirál Richard Evelyn Byrd (1888 až 1957) pocházel z přední virginijské rodiny. Pro zajímavost - mezi jeho předky patřila i proslulá dvojice John Rolf a Pocahontas, jejichž sňatek byl první uskutečněnou svatbou mezi Indiánkou a bělochem v americké historii. Roku 1926 přeletěl Byrd se svým letadlem severní točnu, nicméně jeho prvenství bylo zpochybněno. Později vyrazil směrem jižním, a po válce vedl obří polární expedici "Operace Highjump".

Zatím ovšem pobývá v novozélandských vodách, kde jej dr. Vojtěch dostihne. A znovu to vypadá beznadějně. Volné místo stále není, a tak si mladý Čechoslovák pomalu hledá přechodné zaměstnání na ostrově. Avšak konec dobrý, všechno dobré – pouhý den před vyplutím se nakonec jedno místo najde – chybí pomocný topič! Diplomovaný doktor přijímá všemi deseti a stává se "hazečem uhlí" na zásobovacím parníku Eleanor Bolling.

"K mé výzbroji náležela lopata na uhlí, tři různé třímetrové železné pohrabáče, silné jako ruka a těžké jako hrom, půlcentové železné vědro na popel, kbelík na užitkovou vodu a malá bandaska s pitnou vodou. Skrovný inventář, ale s velkými nároky na lidskou sílu. Cesta do mého království vedla dvěma otvory ve stěnách, jimiž se procházelo nikoli s hlavou hrdě vztyčenou, nýbrž nataženou dopředu a s těžištěm těla na rukou. Tedy po čtyřech. Nade mnou ležel topič Clark a dalších devět lůžek bylo také obsazeno kromě těch, jejichž držitelé měli právě službu. Vrch zde měla čtyři zaměstnání: čtení, psaní, kouření a spaní. Málo hovoru a někdy trochu práce s jehlou a nití."

"9. prosince před osmou hodinou ráno jsem krotil velké vnitřní pohnutí. Šel jsem jako obvykle do topírny, ale co jsem nespatřil? Ohromný tabulový ledovec, první posel jižní točny, zdravil mne srdečně a přátelsky! Měl jasnou líc, jak jej slunce hladilo a třpytil se jako křišťál. Bože, myslím, že jsem byl šťasten!"

27. ledna roku 1929 stanul Václav Vojtěch poprvé na území Antarktidy.

"Proč umělci netouží po spatření polárních krajin? Víte, co to je za krásu, když se půlnoční slunce sklání v podzimním čase k obzoru? Tvrdím, že tyto krásy tvoří ono kouzlo, jež vábí k sobě zpět každého člověka, který je spatřil. Není tím vinen ani led, ani sníh, ale to, co je tam kolem nás ve vzduchu, na obloze a po obzorech ... Chápete již, že stůněme po návratu z polárních krajin? Není na světě lidských lékařů, kteří by nás vyléčili. Je to prostě božím krajem, jenž nás má v moci."

Mladý Čechoslovák se účastní i stavby Byrdova tábora Malá Amerika. Parník Bolling mění za City of New York a topičskou dřinu za povinnosti lodního stevarda. Ty posléze za trénink polárních psů, to když se na tři měsíce vrací část výpravy na Nový Zéland.  Na ledový kontinent se Vojtěch podívá ještě jednou, aby se s Antarktidou definitivně rozloučil v únoru 1930.

"Metr za metrem odrážela City od ledových břehů jižní točny. Na její palubě stálo v pohnutí 69 chlapců, Byrdových hochů, dobrovolníků a nadšenců, kteří obětovali dvě léta života, aby přinesli slávu své vlasti a prospěch vědě. Bariéra! Její stěny stávaly se stále menšími, jak jsme mířili k severu. Nakonec běžel po širokém obzoru bílý pruh, který bledl stále více, až úplně zanikl. 20. února 1930 viděli jsme břehy Antarktidy naposledy. Oči hledaly její poslední stopy a rty šeptaly: "Jednoho dne se vrátím..."

To už se bohužel nevyplní. Vojtěch se vrací do Spojených států, kde je spolu s ostatními členy expedice odměněn – jako první Čech (a dodnes jediný) získává Zlatou medaili Kongresu USA, nejvyšší americké civilní vyznamenání. Poté se vrací domů. Čeká jej sláva, ocenění a přednášková turné. V klidu domovské hájovny sepisuje v zimě roku 1931 knihu Námořníkem, topičem a psovodem za jižním polárním kruhem. "Seděl v jídelně, za oknem sněžilo a on psal o Antarktidě", vzpomíná jeho sestra Božena.

Příliš brzká smrt

Vzpomíná především samotný Vojtěch, který plánuje další expedici. Tentokrát do kanadských pustin, kam jej má počátkem srpna 1932 dopravit loď Montcalm. Vyplutí se však o týden zpozdí, a je tedy více času na rozloučení.  Skauti v Sadské na Nymbursku uspořádají pro slavného rodáka táborák.

Vojtěch s kamarádem si půjčuje kanoi a vyráží na vodu. Už se nevrátí. Loď se převrátí a Václav Vojtěch utone. Je mu teprve 30 let.

Na Vojtěchovu památku se od roku 1986 konají v Krkonoších závody psích spřežení. Letošní Ledovou jízdu - memoriál Dr. Václava Vojtěcha si užijete ve dnech 4. až 6. března 2017. Kdo se chce o prvorepublikovém polárníkovi dozvědět více, může navštívit jemu věnovanou expozici novobydžovského muzea.

V rodných Skřivanech pak najde jeho památník a čtyři sta let starý "Vojtěchův dub". Stojí blízko rodné hájovny, na níž měla být umístěna pamětní deska. Dům však již roky chátrá, poněkud zapomenut. Tak trochu jako Václav Vojtěch, první Čech v Antarktidě. 

Tagy: Česko domácí dějiny a fakta české dějiny

Zdroje: Vlastní