Proč se nedokážeme vzdát plyšáků ani v dospělém věku?

MAGAZÍN - Magazín autor: art

Kdo nevlastní alespoň jednoho plyšáka, přestože mu už dávno není deset, ať hodí kamenem. Proč si ale dospělí pořizují nebo uchovávají plyšové hračky? Může to sice vypadat jako infantilní projev, ve skutečnosti jde ale o něco jiného... Za své plyšáky se už nemusíte stydět!

Ilustrační snímek

Ilustrační snímek,zdroj: ThinkStock

Plyšový medvídek, krásný symbol dětství, se v životě dospělých lidí vyskytuje mnohem častěji, než by se myslelo. Je svědectvím přemíry sentimentality, uklidňujícím předmětem nebo důkazem nezralosti? Jestliže máme nějaké to plyšové zvířátko, mnohé to o nás vypovídá.

Moderní nábytek, kuchyně vybavená posledními výkřiky techniky a plochá televize: byt osmadvacetileté Irène má všechno, co si vybavení domácnosti mladé ženy může žádat. Vstoupíme-li však do ložnice, je zde něco, co nás překvapí. Na její posteli trůní na vyvýšeném místě plyšový medvídek.

"Možná se to může zdát dosti podivné, ale dostala jsem Nounou jako dárek k osmnáctým narozeninám. Moje matka ho objevila v jednom obchodě a rozhodla se mi ho darovat," říká mladá žena.

"Může se zdát zvláštní, že jsem dostala plyšové zvířátko při vstupu do věku dospělosti, ale souvisí to s mou tehdy složitou situací. Začínala jsem studovat v Paříži a začínala jsem žít sama. Myslím, že jsem potřebovala něco, co by mě uklidňovalo, trochu něžnosti při změnách, které jsem tak docela nezvládala," uvádí Irène.

"Podle mého názoru představuje plyšáček jakési zakotvení. Ještě dnes má Nounou na mě uklidňující vliv. Má svou starou známou vůni a kožíšek, které tak důvěrně znám a které mě uklidňují. Když jsem smutná, unavená nebo se cítím zranitelná, vezmu si ho k sobě. Dělá mi to dobře," svěřuje se Irène.

Plyšový symbol emocí ukrytých hluboko v duši

"Samozřejmě jsem si už vyslechla trochu ironické poznámky a komentáře k mé údajné nezralosti. Někteří moji přátelé považují za dosti nemístné, že si medvídka nechávám na noc u sebe. Nicméně s ním nespím. Mám ho v noci prostě na nočním stolku," říká.

"Poznámky některých lidí se mě vůbec nedotýkají. Jsem zcela v klidu. Mám velmi bohatý život a dělám spoustu věcí. Necítím se nijak trapně kvůli tomu, že mám plyšovou hračku. Naopak. Považuju spíše za zdravé, že umím akceptovat tuto část sebe sama, tuto potřebu zklidnění ve světě, který není vždy jednoduchý," dodává Irène.

"Málokdo to přizná, nicméně mnoho dospělých má plyšové hračky," potvrzuje Catherine Pierratová, psycholožka specializující se na dětství a symboliku plyšáků. "U dětí je to jakýsi přemosťující předmět. Tvoří vazbu mezi domovem a vnějším světem. Je to prostředek, jak přijmout postupné oddělování od matky," říká.

"U dospělého je to trochu jinak: plyšák už neslouží jako vazba, ale zachovává si svou uklidňující funkci. Člověk si často pro svou citovou dimenzi volí nějaký předmět, například část oblečení milované osoby. Může to svědčit o jistém sklonu k pověrčivosti. Dítě svému plyšáku přisuzuje magické schopnosti," uvádí Catherine Pierratová.

"Dospělý dělá svým způsobem totéž. Plyšák nás chrání před těžkostmi života. Každý mu přisuzuje ty vlastnosti, které od něho očekává. Plyšové zvířátko neznamená v žádném případě nezralost, spíše je symbolem emocí, které skrýváme v hloubi duše. Zkrátka je jakýmsi pramenem připomínajícím nejhezčí doby dětství," uzavírá Catherine Pierratová.

Tagy: zahraničí domácí psychologie zdraví a životní styl děti a rodina věda a poznání

Zdroje: ČTK,Le Figaro