Neřešitelný problém, který se táhne dlouhá staletí: Jak přimět Rusa pracovat?

MAGAZÍN - Magazín autor: red

Za sovětských časů se sice plnila pětiletka pomalu za pouhý rok, s trochou nadsázky by se dalo říct, že je vlastně není jasné, kdo práci zastal. Rusko totiž už dlouhá staletí řeší otázku, jak přimět lidi pracovat. A zatím to nevypadá, že by na ni našla odpověď. 

Sověti věřili v terapii prací. Zachránit je to před pádem sovětského impéria ale nedokázalo

Sověti věřili v terapii prací. Zachránit je to před pádem sovětského impéria ale nedokázalo,zdroj: Profimedia.cz

Za cara sázeli Rusové na "německé řízení", za sovětské éry na stachanovce, pak se doufalo v trh. Ale nízká produktivita práce zůstává stejnou slabinou jako dřív, upozorňuje ruský časopis Ogoňok.

Potvrzují to i čerstvé údaje Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Na žebříčku skončilo Rusko na jednom z posledních míst, hůř dopadlo jen Mexiko. Přestože my, Rusové, jsme v počtu odpracovaných hodin na jednom z prvních míst. Jsme ti nejpracovitější, ale i nejméně efektivní. Je to "vrozené", anebo se to dá léčit?

Podle OECD Rus za hodinu práce přispěje k hrubému domácímu produktu země pouze sumou 25,1 dolaru (asi 634 Kč), zatímco v Lucembursku je to 95,1 dolaru, v USA 68,3 a v Německu 66,6. Předhonili jsme jen Mexiko s 20 dolary. A to Rusové odpracují ročně až 1978 hodin, tedy mnohem více než Němci (1371) či Francouzi (1482).

Jak to chápat? "Na jednotku výroby potřebujeme více času než v jiných zemích," vysvětluje profesor Alexandr Ščerbakov.

Záhada národa, který nemaká

Pokud jde o šanci z tohoto stavu vybřednout, čísla nebudí optimismus. Propast v produktivitě byla již za dob Sovětského svazu, který více než čtyřnásobně předstihovaly Spojené státy a skoro trojnásobně Británie. Teď sice máme tržní ekonomiku, ale poměr se prakticky nezměnil. A už nás dohánějí někdejší outsideři. Od roku 1991 do roku 2012 jsme zvýšili produktivitu o třetinu, zatímco Čína sedminásobně!

"Problém tkví v základních fondech, tedy ve vybavení, strojích, nástrojích, materiálech, jakož i v samé organizaci práce. V obojím silně zaostáváme," míní Ščerbakov.

Loni se v horní komoře ruského parlamentu konal seminář o produktivitě práce a zazněly až senzační údaje. Ukázalo se, že v opotřebení základních fondů, od strojů po budovy, jsme na tom ještě hůř, než před startem tržních reforem před 27 lety. V roce 1990 míra opotřebení činila 35,6 procenta, v roce 2014 49,4 procenta.

Sovětské průmyslové dědictví se dávno "projedlo". To, co se pořídilo v nových dobách, již zastaralo a skoro se neobnovuje. V roce 1990 koeficient obnovy základních fondů činil 6,3 procenta, v 2014 klesl na 4,3 procenta.

Zaostáváme i za sovětskými ukazateli, ale hlavu si nad tím nikdo neláme. V podnicích je většina strojů starší 20 let. Nejde jen o špatný stav zařízení či chabou míru inovací, ale i o lidský faktor. Když nejsou dobře vybavená pracovní místa, nejsou ani vysoce kvalifikovaní pracovníci.

"Opotřebení v těžařském průmyslu se pohybuje okolo 54-56 procent," říká ředitel vysokoškolského výzkumného centra Georgij Ostapkovič. Celé odvětví technicky zaostává: v Rusku se stále těží hlavně vrtáním do hlubin, ale málo se pracuje ve vodorovné rovině, kde leží břidlicové vrstvy. Chybí k tomu zařízení, jeho dodávky zakázaly sankce.

"I v zemědělství je opotřebení fondů veliké. Jsme hrdí, že export dosáhl 18 miliard dolarů, což je více než z exportu zbraní, ale nesmíme zapomínat, že maličké Nizozemsko dosahuje 80 miliard," poznamenal.

Může za to alkohol, nebo chalupy?

Souvislost je jasná: čím je zařízení lepší, tím vyšší je produktivita. Ale co dělat, když technologie z dovozu jsou příliš drahé?

"Přístup k západním úvěrům je kvůli sankcím omezený. Dovážet zařízení, když úroky z úvěrů reálně činí 15-16 procent, vyžaduje obrovskou ziskovost. A investiční cyklus je dlouhý, nový podnik nevznikne za půl roku," říká Ostapkovič.

Ruský byznys žije dneškem. Jaký má pak smysl obnovovat zařízení, pokud je ekonomický zítřek nejistý? "Když se podnikatelů ptám, zda je víc trápí vysoké daně, anebo slabá poptávka, odpovídají, že by potřebovali znát pravidla hry na čtyři-pět let dopředu, aby mohli mít podnikatelský plán a modernizovat," říká.

Experti Vladimir Bovykin a Michail Lisin ohlásili šokující zjištění: vlastníky a šéfy podniků zvýšení produktivity práce vůbec netrápí.

Ani s řadovými pracovníky není vše v pořádku: Rusové bývají většinou málo motivovaní, aby lépe pracovali. "Řízení talentů je hezká věc, ale teď máme problém zbavit se opilců v dílnách," postěžoval si ředitel jednoho podniku působícího v Nižním Tagilu.

Možná Rusové tolik pijí, protože jsou tak špatně placení? "Zaostáváme za cizinou nejen v produktivitě, ale i ve mzdách," tvrdí Ščerbakov. "USA nás předstihují troj- až pětinásobně v produktivitě, ale ve výplatě sedmi- až osminásobně."

Na rozdíl od Španělů se v Rusku siesty nevedou, a tak experti ve snaze najít rozumné vysvětlení pro nízkou produktivitu si berou na mušku "dači", na kterých postsovětští občané tak rádi dřou.

"V průměru jde o 20 až 25 procent pracovního času, dvě procenta HDP," tvrdí expert Rostislav Kapeljušnikov. "Kdybychom vyloučili práci na zahrádkách, nebyly by počty odpracovaných hodin tak obrovské a v produktivitě bychom se ocitli v průměru," říká.

Zatím nezbývá než na problém "obrátit pozornost" a "vynaložit úsilí". Naděje umírá poslední a my Rusové vše děláme na poslední chvíli. A taky se u nás dějí zázraky, zejména ve statistikách, dodává list Ogoňok. 

Tagy: Rusko zahraničí ruská společnost zajímavosti a kuriozity

Zdroje: ČTK,Ogoňok