S Peterem Krištofovičem již své čtenáře seznámily. Vzhledem k tomu, že tento úspěšný slovenský podnikatel má ale řadu svých aktivit mimo jiné právě na Ukrajině, ještě jednou jsme se rozhodli mu položit několik dalších otázek. Právě k tomu, co všechno se změnilo třeba i pro něj osobně v souvislosti s konfliktem, kterého jsme svědky. 

Pane Krištofoviči, můžete nám v úvodu prozradit, v jakých oblastech lidské činnosti se pohybuje vaše podnikání?

Pokud to mám vyjmenovat v bodech, tak: Retail finančních produktů, private equity, vzdělávání, publikační činnost, organizování seminářů a přednášek, koučing, výroba a distribuce vitamínů a výživových doplňků.

Podnikáte ovšem právě tak i v široké zeměpisné oblasti - mimo jiné na Ukrajině. Co vše se pro vás právě v této zemi za poslední rok změnilo?

Na Ukrajině podnikám, a to od roku 2006 v dvou projektových liniích: retail finančních produktů a private equity. Retail mám na starosti já, private equity spoluvlastním prostřednictvím minoritního podílu. Za poslední rok se ale situace právě pro retail zhoršila.

Zejména kvůli oslabení hodnoty ukrajinské hřivny a nestabilitě, vojenským zásahům i celkové nejistotě směrem do budoucnosti. Musíme počkat, až se situace vyřeší. Pak jsme připraveni doinvestovat prostředky, které budou třeba a dál růst. Před vznikem konfliktu jsme byli na trhu číslo jedna s více jak 40 pobočkami naší společnosti po celé Ukrajině. Odpojením Krymu jsme byli donuceni založit též pobočku firmy v Rusku.

Pokud se ohlédneme zpět - vnímal jste dopředu signály toho, že by konflikt na Ukrajině mohl přerůst do válečného stavu? Neuvažoval jste pak třeba ani na okamžik o tom, že byste třeba narychlo své podnikatelské aktivity na Ukrajině uzavřel?

Ta situace byla velmi zlá už ve chvíli, kdy začala střelba na velkých demonstracích v centru Kyjeva. Musím ale přiznat, že jsem nikdy přesto neuvažoval o uzavření mých projektů v této zemi. Buď s lidmi spolu vyrosteme, nebo ztratíme nakonec všichni. Nepřipouštím si tedy variantu, že bych jen já vyhrál a moji spolupracovníci a společníci by prohráli. Že bych je v tom nechal. Musíme věřit a čekat.

Ukrajina a Česko i Slovensko byly však i v době klidu zřejmě značně rozdílné - ať už mám na mysli podnikání, tak třeba i zaměstnávání. Hodně se hovoří o tom, že tam prakticky bez korupce nejde s ničím pohnout dopředu. Krizová situace, která tam nyní je, to patrně ještě zhoršila. Nebo se mýlím a jsou lidé třeba více solidární?

Já mohu hovořit jen sám za sebe a za projekt, který na Ukrajině realizuju. Nikdy jsem nemusel řešit nic nestandardně, firmu jsem tam dokázal založit dokonce dříve, než ve svých začátcích na Slovensku, v pohodě jsme zvládli i celý licenční proces. Samozřejmě, každý trh je jiný, má svoje specifika. Mně se však na Ukrajině daří. Navíc mám rád lidi, s kterými tam spolupracuji.

Jak se díváte na to, jak se k celému vývoji staví Evropská unie? A také - máte pocit, že by třeba i slovenská vláda a diplomacie mohla udělat něco víc pro to, aby se situace uklidnila? A aby také třeba pomohla podnikatelům, kteří se zaměřili na tuto oblast a nyní (domnívám se) s velkou pravděpodobností prodělávají, protože jim možná jsou i doslova ničeny jejich investice?

Primárně se snažím řešit jen ty věci, které dokážu bezprostředně ovlivnit. A celá tato záležitost je příliš daleko od mého vlivu. Stejně tak jako velmi těžko mohu ovlivnit vládní a politické elity v Česku anebo na Slovensku…

Nepochybuju však, že černobílý mediální obraz o Ukrajině nedokáže zmapovat a pojmenovat tento konflikt v celé své hloubce…

Teď na vás vychrlím hodně otázek najednou, ale všechny spolu úzce souvisí. Myslím, že proto nebude problémem na ně odpovědět. Kdy jste naposledy byl na Ukrajině? Byl jste tam i v době protestů na Majdanu? Měl jste například zájem na tom se do dějiště toho, kde vše začalo, podívat? Viděl jste v posledním roce něco, co vás například vyvedlo z míry? Jak vás vnímali Ukrajinci? Změnil se nyní jejich úhel pohledu na vás jako Slováka-podnikatele (a tím pádem reprezentanta EU)?

Na Ukrajině jsem byl v tomto roce zatím dvakrát. Nejdříve v Dněpropetrovsku a potom v Oděse. Samozřejmě, byl jsem i v Kyjevě, dokonce v době masových protestů na Majdanu. Do této země létám pravidelně již od roku 2006. A jak už jsem uvedl, na mém zájmu o podnikání v tomto regionu nic nezměnila ani tato vyhrocená situace. Naopak, právě nyní se domnívám, že je tam třeba jezdit a podpořit místní občany, kteří mají jediný zájem – žít v normální zemi a v míru.

Jejich chování ke mně se nijak nezměnilo, a to asi i z důvodu, že nemám ambice se vměšovat do jejich politických a národnostních záležitostí. Jsem v prvé řadě podnikatel, snažím se tedy rozvíjet svoje firmy a pomáhat partnerům a spolupracovníkům. Nikoli dělat politiku.

Můžete nám na závěr ještě prozradit to, jak vnímají celý stav na Ukrajině Slováci? V České republice totiž nastalo až radikální rozdělení názorů občanů na to, které straně konfliktu (Rusku či Ukrajině) vyjadřovat více sympatií a kterou spíše obviňovat.  Neobávají se Slováci toho, že se budou muset připravit také na větší vlnu imigrantů ze sousední země?

V období spojeném ruku v ruce se zmírněním vojenského konfliktu, zájem veřejnosti o Ukrajinu u nás poklesl. Vzhledem k různorodosti přicházejících zpráv a obrovskému množství informačních kanálů bylo ale opravdu těžké najít a říci, na které straně je více pravdy.

Jde o geopolitickou otázku s velkým mezinárodním přesahem – ta se v hospodě vyřešit ani nedá. Nic však nemůže omluvit to, že tam umírali a umírají nadále lidé. I proto si žádný politik, podnikatel či běžný občan nemůže přát nic jiného, než jen to, aby všichni zainteresovaní hledali řešení za jednacím stolem. Vím, že je to těžké, ale nikde jinde ho nenajdou.

A ptáte-li se na případné imigranty. Pokud by měl tento celý konflikt dál eskalovat a nastal by příliv utečenců, neměli bychom se toho bát. Ale hlavně bychom se měli snažit těmto lidem pomoci.

zdroj: Parlamentnilisty.cz