Evropou letos otřásají útoky fanatických vyznavačů islámu. Vrazi, označovaní za (zradikalizované) islamisty, za sebou zanechali desítky mrtvých.

Jenže, kdo je vlastně pro západní společnost nebezpečnější:

1. Blouznivci, kteří rozsévají smrt se jménem Alláha na rtech,
2. anebo muslimští klerici, kteří obyvatele Evropy obracejí na islám a vyzývají, byť civilizovaně, k likvidaci západní společnosti?

Posuďte sami.

První prolévají krev a šíří paniku. Evropa se pochopitelně musí snažit co nejvíc z nich zastavit. Tito teroristé, většinou členové malých skupin nebo „osamělí vlci“, mohou vyvolávat paniku a nepokoje, ale nejsou s to západní společnost zdecimovat.

Druzí využívají otevřenosti a tolerance evropské civilizace. Jsou často nazývání „umírněnými“, přitom kážou věci, při kterých vám může naskakovat husí kůže. Ovlivňují miliony muslimů v Evropě. Snaží se šířit islám mezi „bezvěrce“ a leckde jsou při tom úspěšní. Jen ve Francii žije více než 100 tisíc konvertitů, kteří přestoupili k Alláhovi.

Seznamte se aspoň s některými šiřiteli islámu v Evropě:

Dalil Boubakeur: Stavte mešity

Lékař, muftí, rektor Velké mešity v Paříži a předseda Francouzské rady pro muslimskou víru. Pětasedmdesátiletý Boubakeur, uznávaná autorita, je partnerem vlád a místních zastupitelstev.

Rodák z alžírské Skikdy vyzval francouzskou vládu, aby se zasadila o výstavbu nových mešit, kterých je ve srovnání s početnou populací muslimů v zemi „žalostně málo“. Klerik také vyzval, aby nevyužívané kostely byly přestavěny na mešity.

(Francie má nejpočetnější komunitu muslimů v Evropě. V zemi se 66 miliony obyvatel vyznává islám pět až šest milionů lidí. Počet mešit ve Francii jeodhadován na 2500, tři stovky dalších jsou však ve výstavbě, vesměs je financují muslimské nadace se sídlem v Saúdské Arábii nebo Kataru. Kostelů stojí v zemi téměř 40 000.)

Boubakeur spolu s dalšími představiteli náboženských společenství odsoudil nedávnou vraždu kněze v Saint- Etienne-du- Rouvray, kterému muslimský fanatik prořízl hrdlo v kostele. Jenže Boubakeurova tolerance a mírumilovnost mají své meze. Muslimský klerik například obhajoval fatvu, kterou v roce 1989 vyhlásil ajatolláh Rúholláh Chomejní, tehdy nejvyšší vůdce Íránu, nad Salmanem Rushdiem za jeho román Satanské verše. Ve fatvě odsoudil spisovatele k smrti.

Boubakeur také podal žalobu na satirický časopis Charlie Hedbo za karikatury proroka Mohameda.

Tárik Ramadán: Za evropský islám

Muslimský teolog, profesor islámských studií na Oxfordské univerzitě, ředitel centra pro islámské právo v Kataru a předseda Evropské sítě muslimů vyzývá vyznavače islámu, aby se víc angažovali a v Evropě vytvořili nový islám – „euroislám“.

Ramadán, rodák z Ženevy a vnuk egyptského zakladatele Muslimského bratrstva, šejka Hasana al-Banná, je patrně nejvlivnějším muslimským vůdcem v Evropě. Kancelář má na pařížském předměstí Saint Dennis, obývaném početnou muslimskou komunitou.

Ve svých knihách (napsal jich tři desítky) tvrdí, že Evropa je spjata s islámem a kritizuje snahu některých vlád o asimilaci přistěhovalců z muslimských států, o jejich „rozpuštění“ do kultur evropských států. Nosit hidžáb považuje za povinnost každé muslimky.

„Kamenování žen je špatné,“ pravil Ramadán v televizní debatě s bývalým francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym a navrhl, aby na ně bylo v islámském trestním právu vyhlášeno moratorium (aby bylo pozastaveno). Na Sarkozyho otázku, zda nechce navrhnout, aby kamenování bylo jednou pro vždy zrušeno, však odpověděl záporně.

Ramadán odsuzuje teroristické útoky, ne však v Izraeli. V minulosti ho západní rozvědky podezíraly z kontaktů s palestinskými teroristickými skupinami.

Na akademické půdě vystupuje jako reformátor a stoupenec dialogu mezi křesťany a muslimy. Jeho kritici ho však pokládají za hasiče-pyromana, který zakládá oheň uvnitř muslimského společenství v Evropě, zatímco křesťany ujišťuje, že ho hasí.

Sami Abú Júsuf: Zahalím vaše ženy

Imám z mešity al-Tavhíd v Kolíně nad Rýnem, o kterou se zajímá německá kontrarozvědka a kterou prohledala policie. Tento klerik vyvolal rozruch, když pravil, že by Evropa neměla soudit muslimy ze severu Afriky, kteří v Kolíně uráželi, osahávali a znásilňovali ženy o silvestrovské noci, protože ženy, jež nechodí zahaleny, si nic jiného nezaslouží. A pozor – na rozdíl od Jarka Nohavici a jeho „Baraby, který šahá na baby“ – to Júsuf nemyslel jako srandu, ale smrtelně vážně!

„Nikoho nemohlo překvapit, že ti muži doráželi na ženy. To ony přilévaly olej do ohně,“ pravil v rozhovoru pro ruskou televizi REN a navrhl, aby Evropa zavedla přísná pravidla pro oblékání žen.

-------------

Také v Česku máme "umírněné" vykladače islámu, kteří hlásají myšlenky pro většinu populace nestravitelné. Mezi ně se dá zařadit předseda Ústředí muslimských obcí Muníb Hasan Alravi, který poučuje souvěrce, že mají učit své děti nenávisti ke všemu, co je proti Alláhovi. Tito muslimští "vůdci" však ovlivňují jen hrstku muslimů, nelze je srovnávat s Tárikem Ramadánem, kterého na Facebooku sledují dva miliony stoupenců. Čeští šiřitelé islámu jsou pro společnost méně nebezpeční než antiislámský cirkus principála Martina Konvičky.

A ještě poznámka na konec: Sluší se připomenout, že na starém kontinentu žijí také osvícení muslimové, kteří uznávají evropskou demokracii a kulturu, neobrací Evropany na islám a nevolají po tom, aby pro ně platilo islámské právo. Co víc dokážou okřiknout nejen "radikální", ale i některé "umírněné" souvěrce.

Patří k nim rodáci ze syrského Damašku – člen dánského parlamentu Naser Khader, hájící západní právo a svobody včetně práva karikovat proroka, a politolog působící německém Göttingenu Bassam Tibi, který už loni varoval kancléřku Angelu Merkelovou, že většinu uprchlíků z muslimského světa nebude možné začlenit do otevřené západní společnosti.

Bohužel, takových autorit je mezi muslimy jako šafránu. Anebo jen nejsou slyšet?