Než přejdeme k vážným věcem, jelikož náš rozhovor vyjde o půlnoci, prozradíte čtenářům, co o sobotní půlnoci děláváte? Máte nějakou zaběhnutou zvyklost, nebo je tento čas, co se týká jeho naplnění, ryze individuální?

Spím, čtu nebo se bavím.

Sníte o něčem často či opakovaně? A je jedno, zda v bdělém či spícím stavu?

Noční sny se mi neopakují. A na těch ostatních snech se snažím pracovat. Sním třeba o tom, že budu žít v zemi, která nemá zakomplexovaného prezidenta, který vede naši zemi do izolace a který neuděluje milost lidem, kteří systematicky a prokazatelně kolem sebe budují mafiánskou síť. Není pak prezident sám její součástí?

Pane Liško, myslíte si, že je v Česku rasismus a xenofobie na vzestupu?

Ano, prokazatelně je. A nejen u nás. Jsou to jevy, které nelze asi odstranit úplně, boj s nimi však nesmí nikdy ustat. Jinak získají na síle v takové míře, že mohou nahlodat samotné základy demokracie. Alarmující není už ani tak počet mladých lidí, kteří se hlásí k neonacismu či ultranacionalismu - a to ve vzrůstající míře třeba dívky - ale především to, že si rasistickou a xenofobní rétoriku osvojují ve větší míře politici hlavního proudu. Lidé tak vidí, že povýšené vyjadřování o lidech jiné barvy pleti nebo sexuální orientace je společensky přijatelné. Zajímavý mix představuje opět sám prezident. Ačkoliv sám jednou za čas alespoň jednou větou odsoudí anticikanismus, sám v politice prosazuje a dokonce ve své kanceláři zaměstnává lidi, kteří se projevují otevřeně antisemitsky a xenofobně. S lidmi ultranacionalistických kruhů se stýká, nechává se s nimi i fotografovat. Až se zdá, že je vlastně využívá na "práci", s níž se nechce sám ušpinit. A udržuje nacionalistické a xenofobní vášně živé, snad aby je mohl před některými volbami, až znova nastane jeho velká hodina, využít ve svůj prospěch.

Za odstrašující považuji třeba fakt, že řada českých občanů začne vyprávět rasistický vtip a uvede ho větou "nejsem rasista, ale poslechněte si tento vtip, hahaha". Za rasismus je třeba považovat i takzvané stereotypizující výroky, které se u nás za rasismus nepovažují. Rozumí se tím to, že se etnickým a jiným skupinám přisoudí nějaké obecné negativní vlastnosti a s nimi se pracuje jako s faktem. To je u nás běžné, ve Velké Británii i Německu nepřijatelné. To není žádná pokřivená či přehnaná politická korektnost, která by bránila otevřeně hovořit o sociální problémech, nýbrž v jazyce a myšlení zakořeněný rasismus, který vytváří prostor pro skutečné násilí. O tom, že k němu může být jenom malý krůček, jsme mohli vidět na Šluknovsku minulé léto...