Konec evropské idylky v NATO. Budeme si muset připlatit

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Lukáš Strašík

Na dvoudenní bruselskou schůzku se ministrům obrany NATO přijel ve středu představit jejich nový americký kolega James Mattis. Kdo od něj po znepokojivých vyjádřeních Donalda Trumpa na adresu Severoatlantické aliance a spojenců čekal smířlivý tón, ten dostal ledovou sprchu. Zlaté časy, kdy mohla Evropa s úsměvem přihlížet, jak hlavní tíhu aliance nesou na svých bedrech Spojené státy, jsou zřejmě nenávratně pryč.

Ilustrační foto

Ilustrační foto,zdroj: ThinkStock

Co se vlastně na zasedání ministrů dělo? Bylo to nějak takhle: před jednáním generální tajemník NATO Jens Stoltenberg novináře ujistil, že setkání vyšle silný signál o trvající transatlantické jednotě. Také Mattis při příchodu prohlásil, že NATO zůstává pro USA základem transatlantické vazby.

Zprvu všechno vypadalo jako idylka, na jednání za zavřenými dveřmi ale bylo rázem všechno jinak. Jakmile Mattis vstoupil do jednacího sálu NATO v Bruselu, přitvrdil.

"Amerika splní své povinnosti, ale pokud vaše národy nechtějí vidět utlumení jejích spojeneckých závazků vůči této Alianci, každé z vašich hlavních měst musí ukázat podporu naší společné obraně," pohrozil. O pár hodin později pak dal svým partnerům ultimátum: do konce roku vypracovat zcela konkrétní plány včetně dat, jak by bylo možné zvýšení výdajů na obranu dosáhnout.

Trump to myslí vážně

Evropa marně doufala, že v Mattisovi jako ve zkušeném generálovi, který v letech 2007 a 2009 stál v čele aliančního velitelství pro transformaci a zná NATO a i bolístky spojenců, najde spřízněnou duši. Ministr přitom jen potvrdil to, co v uplynulých týdnech dal jasně najevo i Trump, jehož stín se nad bruselskou schůzkou celou dobu vznášel: že by USA nemusely plnit své spojenecké závazky vůči zemím, které na vlastní obranu vynakládají málo peněz.

Proč by měl americký daňový poplatník financovat bezpečí a klid pro Evropu, která svou schopnost bránit se v podstatě ztratila?

Nic nového to vlastně není. Už před deseti lety varoval ministr obrany Robert Gates své partnery, že Spojeným státům kvůli nerovnoměrnému rozložení nákladů na obranu pomalu dochází trpělivost. A třebaže i Trumpův předchůdce Barack Obama opakované vyzýval evropské členy NATO ke zvýšení těchto výdajů, dosáhlo se na summitu ve Walesu v roce 2014 jen nezávazného prohlášení, že je státy do deseti let zvednou na nejméně dvě procenta HDP. Zatím to splnilo jen pět ze 28 členských zemí - USA, Velká Británie, Estonsko, Polsko a Řecko.

V rámci NATO nesou Spojené státy přes 70 procent nákladů, ačkoliv je tu Aliance především od toho, aby chránila Evropu. Evropské členské státy přitom dohromady nejsou ekonomicky o nic slabší než USA. Takže ruku na srdce: spravedlivé to opravdu není a Evropa bude muset platit víc.

Němci na mušce

I když to nikdo neřekne nahlas, týká se to v první řadě Německa. To vydává na obranu sotva polovinu požadovaných dvou procent HDP a stav výzbroje bundeswehru podle toho také vypadá. Přitom je to právě Německo, kdo jako exportní velmoc (mimochodem - po USA a Rusku třetí největší vývozce zbraní na světě) nejvíc profituje z míru a bezpečných obchodních cest. A právě proto, že se mu daří dobře, by mu nemělo nijak zvlášť ublížit, když sáhne hlouběji do kapsy.

Fakt ale je, že se tam do toho nikomu moc nechce – i když ministryně obrany Ursula von der Leyenová dala Mattisovi za pravdu a zdůraznila, že Evropané opravdu musí do obrany víc investovat.

"Hodnotové společenství zvané NATO je mnohem více, než jen součet vojenských kapacit jeho partnerů. Naši američtí přátelé to poznali prostřednictvím solidarity Evropanů po jedenáctém září. Během mých rozhovorů s novým americkým kolegou Jimem Mattisem se znovu potvrdilo, že tato základní důvěra je nadále nosným pilířem aliance."

Německá ministryně obrany Ursula von der Leyenová v článku pro Süddeutsche Zeitung

Také Stoltenberg prohlásil, že zvýšení obranných výdajů je v zájmu všech členů NATO a on vítá každý tlak, který k tomu přispěje. Je to koneckonců jeho prioritou od nástupu do funkce v roce 2014.

Po letech škrtů nejnovější údaje ukazují, že se tyto výdaje loni zvýšily o 3,8 procenta, což zhruba odpovídá deseti miliardám dolarů. Česká republika podle ministra obrany Martina Stropnického zvyšuje meziročně rozpočet až o deset procent. "Zdaleka ne všichni za poslední dva až tři roky ten trend otočili tak razantně jako my," pochlubil se český ministr.

Podle loňského odhadu činí výdaje států NATO na obranu 918 miliard dolarů. USA vydávají 664 miliard dolarů, Velká Británie 60, Francie 44 a Německo 41. Všechny ostatních členské státy dohromady pak 109 miliard.

Evropská armáda zatím nepřichází v úvahu

Některé hlasy označují zvyšování výdajů na obranu za ústupek Trumpovi a ptají se, proč bychom právě tomuhle - nám přece tak nesympatickému - prezidentovi měli vycházet vstříc. Ale kdy jindy bychom si měli na obranu být ochotni připlatit než právě dnes?

Rizika rostou. A není to přece Trump, kdo nás ohrožuje, ale spíš ruská expanze nebo islámský terorismus. Bezpečnost navíc nezajistí jen zbraně a zastrašování, ale třeba i diplomacie a humanitární a rozvojová pomoc, která například může snížit riziko nekontrolované migrace.

Evropská armáda, která by dokázala chránit kontinent bez americké pomoci, je v dohledné době nemyslitelná. Pokud Evropa opravdu chce hrát významnou roli ve vlastní obraně, měla by se naopak snažit přispívat do NATO ještě víc, než Amerika žádá – ideálně z padesáti procent. Pak by možná měla v alianci rozhodnější slovo, než má nyní.

NATO celá desetiletí nečelilo tak nejisté a turbulentní době, jako právě teď. Navíc uprostřed obav ohledně závazku nového prezidenta vůči západním partnerům a nejistoty ohledně povahy jeho styků s Ruskem – nejen během předvolební kampaně, ale i do budoucna.

Svým případným (částečným) stažením z Evropy by Spojené státy mohly partnerům v NATO způsobit vážné starosti. Vyslal by se tím signál Moskvě, že Západ váhá. Ekonomicky je sice Evropa silná, vojensky ale bez Spojených států prakticky bezbranná. USA za Obamy výrazně zvýšily svou vojenskou angažovanost ve východní Evropě, hlavně v Pobaltí a Polsku. Tím se mělo v první řadě zdůraznit, že aliance žije a své členy ochrání, když na to přijde. Částečný ústup USA by vyslal signál přesně opačný.

Co dalšího přineslo bruselské zasedání?

A to bylo všechno? V podstatě ano. Pak ještě v Bruselu zaznělo, že USA nechávají otevřené možnosti obnovení spolupráce s Moskvou. Jejich očekávání jsou ale realistická a diplomaté budou vyjednávat ze silné pozice. Ve stejném duchu se vyjádřil i Stoltenberg, který současně oznámil, že námořní síly NATO budou častěji cvičit v Černém moři - v rámci podpory spojenců, jako je Rumunsko a Bulharsko.

Na okraj schůzky mimo jiné podepsala von der Leyenová a Stropnický dohodu o budoucí těsné spolupráci české 4. brigády rychlého nasazení s německou 10. obrněnou divizí. Koncept takzvaných páteřních států, kdy se k armádám velkých členských zemí v užší spolupráci přidávají svými jednotkami a schopnostmi méně silní spojenci, existuje v NATO už několik let.

profimedia-0321179493

James Mattis po zasedání ministrů obrany NATO v Bruselu,zdroj:Profimedia.cz

Evropa si zkrátka připlatí

Dobrá zpráva na závěr: Po jednání ministrů Mattis zdůraznil, že Spojené státy neustupují od svého závazku plynoucího z 5. článku smlouvy NATO o kolektivní obraně. Ačkoli události roku 2014 přinutily alianci vystřízlivět, nemá Mattis pochyb o tom, že NATO dokáže na měnící se okolnosti příslušným způsobem reagovat.

Také Stoltenberg podotkl, že nynější výzvy samostatně nezvládnou ani evropské země ani Spojené státy. Trvající americké závazky podle něj nejsou jen slova, jsou především vidět v činech, například právě v počtech vojáků USA mířících do Polska a Pobaltí. "Je to jasný důkaz amerického odhodlání stát v těchto neklidných časech při Evropě," řekl Stoltenberg.

"Moje prohlášení o tom, že každý musí nést spravedlivý díl nákladů, se kterým jsem přijel, bylo velmi dobře přijato," řekl dále novinářům Mattis. O věci se podle něj nevedl spor a ministři především diskutovali, jak nejlépe a nejrychleji mohou různé země s ohledem na své podmínky zvýšit své obranné výdaje. "Odjíždím s velkým optimismem," ujistil.

Pokračování v květnu: to se v Bruselu koná summit NATO a přijede i sám Trump. A že by s sebou přivezl mírnější postoj než jeho ministr? S tím snad nikdo nemůže počítat. Evropa si zkrátka bude muset připlatit.

Tagy: Česko zahraničí domácí Evropská unie NATO Spojené státy americká armáda armáda ČR ministr obrany Severoatlantická aliance česká armáda armáda USA americko-evropská spolupráce

Zdroje: ČTK,Bild,Independent,Vlastní,Süddeutsche Zeitung,Der Tagesspiegel,Die Welt