Největší výzvu pro Stranu spravedlnosti a rozvoje (PJD), prezentující se jako nábožensky založený, leč umírněný a systémový subjekt, představovala Strana autenticity a modernity (PAM). Královi naklonění sociální demokraté, založení jedním z nejbližších panovníkových poradců, vedli na marocké poměry razantní kampaň, v níž konkurenční PJD obviňovali z plíživé islamizace země.

"Ideologická východiska [premiéra] Benikraneho představují nebezpečí pro celé Maroko," tvrdil současný předseda PAM a veterán bojů za lidská práva, Ilyas El Omari. Přísně sekulární sociální demokraté s těmito hesly uspěli loni v komunálních volbách, kdy se jim podařilo dohnat náskok vládní strany a ohrozit její dominantní pozici na marocké politické scéně.

PJD se navíc před volbami povedlo značně se zdiskreditovat sérií skandálů, mezi nimiž nechybělo zatčení straníka pokoušejícího se propašovat tři tuny marihuany, korupční obvinění jednoho z guvernérů a v možná nejbizarnějším případu zatčení dvojice nesezdaných, vysoce postavených členů PJD, nachytaných přímo během pohlavního styku na pláži. Oba provinilci přitom patřili do náboženského křídla strany, prosazujícího přísnou morálku, a je jim 63 a 62 let. Z PJD byli okamžitě vyloučeni.

Premiér Abdelilah Benikrane a přední členové vládního uskupení na zmiňované aféry reagovali obviněním z manipulace ze strany královského paláce, jenž se podle nich pokoušel všemi možnými způsoby pomoci – slovy předsedy vlády – "jednomu konkrétnímu uskupení", čímž přirozeně mínil opoziční Stranu autenticity a modernity.

PJD navíc těsně před hlasováním vydala oficiální komuniké, v němž obvinilo ministra vnitra ze snahy ovlivnit volby, a varovala před falšováním hlasů. Na tomto místě je třeba vysvětlit, že v marockém systému je funkce ministra vnitra vyňata z pravomocí premiéra a je obsazena podle královy libovůle. Dotyčný ministr tak měl podle islamistů plnit příkazy krále Mohameda VI.

Páteční volby pod dohledem více než čtyř tisíc mezinárodních i domácích pozorovatelů však nakonec proběhly bez výrazných problémů – a PJD v nich celkem pohodlně zvítězila. V 395 členném shromáždění její kandidáti obsadí celkem 125 míst, PAM skončila druhá se 102 křesly, a daleko za nimi se umístilo nepřeberné množství subjektů, od liberálů, přes zelené až po komunisty.

Benikrane tak zůstává na dalších pět let premiérem a islamisté budou vést vyjednávání o nové vládě, což vzhledem k oslabení dosavadních koaličních partnerů nebude jednoduché. Konkurenční PJD a PAM už vzájemnou spolupráci vyloučily.

Přes hlasitá varování o hrozící islamizaci neznamená opětovné vítězství Strany spravedlnosti a rozvoje žádné politické zemětřesení, jaké například otřáslo Egyptem po nástupu Muslimského bratrstva.

PJD se za pět let prokázala jako velmi umírněná, kompromisní strana ochotná spolupracovat se sekulárními subjekty – v její vládě seděli jak představitelé liberální levice, tak konzervativní pravice – a neochotná narušovat obtížně dosažený status quo. Není náhodou, že skutečně radikální islamističtí salafisté PJD a jejího premiéra upřímně nenávidí a obviňují je z kolaborace s panovníkem a jeho režimem.

PJD skutečně sehrála klíčovou a státnickou úlohu v období Arabského jara, kdy v Maroku stejně jako v ostatních státech regionu probíhaly masové protesty, jež mohly uvrhnout zemi do chaosu a případně občanské války, jako se to stalo v Sýrii či nedaleké Libyi.

Král Mohamed tehdy zareagoval reformami směřujícími k větší demokratizaci, jejichž součástí bylo posílení parlamentu a do té doby spíš formální funkce předsedy vlády, a vyhlásil první relativně svobodné volby. V těch PJD zvítězila.

"Strana spravedlnosti a rozvoje de facto pomohla monarchii vypořádat se s hrozbou povstání mládeže," shrnuje politolog z Duke University, Abdeslam Maghraoui.

Premiér Benikrane vládl v relativní harmonii s králem a jeho kabinet se navíc nebál uskutečnit řadu nepopulárních kroků, včetně reforem penzí a zmrazení přijímání státních zaměstnanců, čímž se mu podařilo významně srazit astronomický deficit státního rozpočtu.

Na islamizační agendu fakticky nedošlo, země je naopak miláčkem západních investorů kvůli vnitřní stabilitě. Ačkoli na druhou stranu zatím nedošlo ani ke zrušení některých archaických, nábožensky motivovaných zákonů, jež přinejmenším městské elity dlouhodobě kritizují – mezi nimi je i zmiňovaná kriminalizace mimomanželského styku, na jejímž základě byli paradoxně zadrženi dva významní politici vládní strany takříkajíc "in flagranti". Tuto a podobnou legislativu islámskou morálkou argumentující PJD jistě nezruší ani v nadcházejícím volebním období.