Něžnou tvář Dupleisossové obdivovaly zástupy mužů i žen jen pár let. Ve 23 letech podlehla v roce 1849 tuberkulóze (souchotinám), která v polovině 19. století dosáhla úrovně epidemie jak v Evropě, tak ve Spojených státech.

Před příchodem antibiotik znamenala nemoc pomalou a vyčerpávající smrt. Tuberkulóza napadající plíce a následně i ostatní orgány člověka doslova sžírala zaživa – nakažení byli vyhublí, bledí, až nakonec zemřeli na totální vyčerpání organismu.

Autoři knihy z roku 1909 nazvané Tuberkulóza: Pojednání amerických autorů o její etiologii, patologii, výskytu, semiologii, diagnóze, prognóze, prevenci a léčbě upozorňují, že mnoho pacientů mělo roky před viditelným propuknutím nemoci krásnou průzračnou pleť a hedvábné vlasy.

"Lesklé a rozšířené oči, růžové tváře a červené rty, které byly pro tuberkulózu charakteristické, způsobovala vysoká horečka," tvrdí kniha.

Marie Duplessis jako Dáma s kaméliemi | zdroj: tisková zpráva

Módní trendy však původ rysů nezkoumaly, štíhlá postava se ve spojení s bledou pletí stala během viktoriánského období ideálem krásy. "Mezi lety 1780 a 1850 se zvyšuje estetizace tuberkulózy, která se spojila s ženskou krásou. Panovalo přesvědčení, že nemoc zvýrazňuje rysy krásných žen," uvádí Carolyn Dayová, profesorka historie na Furmanské univerzitě v Jižní Karolíně.

Ve své připravované knize Souchotinářská móda: Historie módy, krásy a nemoci navíc upozorňuje, z mrtvolného zjevu se stal trend. V polovině 19. století přišla takzvaná souchotinářská móda, v níž útlý pas způsobený nemocí ještě víc zdůrazňovaly utažené korzety ve spojení s širokými sukněmi. Ženy střední a vyšší třídy se navíc snažily make-upem symptomy napodobit.

Upnuté korzety a vlečky ženám s tuberkulózou zrovna nepomáhaly | zdroj: Pinterest

Když v roce 1882 přišel lékař Robert Koch s informací, že tuberkulóza nepochází ze znečištěného ovzduší, ale způsobuje ji bakterie, byl to pro jeho současníky šok. Objev vedl k jedné z prvních rozsáhlých evropských a amerických zdravotních kampaní.

Většina z nich se soustředila právě na módu. Lékaři začali kritizovat dlouhé šaty s vlečkou, které podle nich jen nanášely choroboplodné zárodky do domů. Z té doby také pochází například karikatura, na níž služka vyklepává ze sukně své paní oblak bakterií, zatímco v pozadí stojí děti, nad nimiž se vznáší smrtka.

Pryč s korzety a širokými sukněmi

Nejen sukně schytaly kritiku lékařů – kampaň mířila i na odstranění kostěných korzetů, které podle nich nemoc zhoršovaly tím, že bránily správné funkci plic a krevního oběhu.

Výsledek osvětové kampaně? Dámské sukně přišly o vlečku, zkrátily se ke kotníkům a pevné korzety nahradily lehčí z elastické látky, čímž se zmírnil tlak na žebra a plíce.

Epidemiologická opatření ale významně zasáhla i mužskou módu, i když trochu jiným způsobem. Druhá polovina 19. století patřila mohutným plnovousům, bohatým knírům a extravagantním kotletám – do Evropy trend pravděpodobně zanesli vojáci bojující v krymské válce a ve Spojených státech stál za neoholenými vousy nedostatek holičů.

Ve druhé polovině 19. století byly v módě extravagantní úpravy plnovousů | zdroj: tisková zpráva

Ve spojení s nepříliš kvalitní hygienou totiž byly plnovousy lékaři považované za stejně nebezpečné jako dámské vlečky, ne-li horší.

"Nelze říci, kolik přesně číhá bakterií a škodlivých mikrobů ve tvářích zarostlých jako amazonský prales, ale musí to být celé legie. Spalničky, spála, záškrt, tuberkulóza, černý kašel a další více či méně časté nachlazení a jiné infekční onemocnění mohou být, a nepochybně jsou, přenášeny prostřednictvím vousů," varoval v roce 1916 americký lékař Edwin F. Bowers čtenáře magazínu McClure’s.

I Bowersova esej v tehdy velmi oblíbeném magazínu pomohla k tomu, aby muži velmi rychle shodili své vousy a přešli na hladce oholené tváře.

Souchotinářský ideál krásy a mrtvolný make-up nevydržely dlouho, tuberkulóza ale měla vliv na módu a kosmetické trendy i v následujících letech. Může za větší rozšíření bot s podpatky (aby se sukně opravdu nedotýkala země) i obliba opálené kůže. To když začali lékaři v první polovině 20. století jako lék na souchotiny předepisovat právě opalování.