Jak se v Německu žije evropským migrantům na sociální dávky

MAGAZÍN - Magazín autor: red

Jak se žije v Německu migrantům ze zemí Evropské unie na sociální dávky? A co se stane, když Němci podmíní nárok na finanční pomoc pětiletým pobytem?

Ilustrační snímek

Ilustrační snímek,zdroj: Profimedia.cz

"Napiště, že Němci nic nedávají, je tu bída a není důvod sem jezdit," radí Polák, který je šestý v řadě. Fronta před přepážkou Job Center (sociální a pracovní úřad v jednom) ve Wormsu na jihozápadě Německu přikyvuje, píše polský list Gazeta Wyborcza.

"Bratranec z Německa věděl, že sotva přežíváme, a tak volal, ať přijedeme. Byla jsem v šestém měsíci a Pawel byl doma s invalidním Piotrem, který se narodil s poškozením mozku. Sbalili jsme trochu oblečení, invalidní vozík, pleny, dva polštáře, peřinu a vyrazili.

Pawel dostal práci, pronajali jsme si byt. Po pohovoru v Job Center jsme dostali sporák, kuchyňské skříňky, postel, dvě skříně, dva stolky a 400 eur (asi 10 809 Kč) na osobu. Přispívají na nájem a platí za otop. Na dítě dostáváme 190 eur (asi 5135 Kč) a Piotr má nárok na příspěvek pro opatrovatelku," vypráví Kasia.

Byla jsem tak pyšná na Piotrův vozík. Stál skoro 10 tisíc zlotých (asi 60 615 Kč), z třetiny přispěl polský stát. Ale tady kroutili hlavami. Dostali jsme nový, přizpůsobený pro dítě. Zadarmo, jako každá pomůcka a plena pro něj.

Piotr jde do školy. Když vidím 120 vozíků v tělocvičně, kde děti tančí, smějí se a piští, rozpláču se. Každý den Piotra odváží autobus. Na vyučování včetně rehabilitace, bazénu, logopeda, terapie, kroužků. Taky smíme utratit pár tisíc eur na prázdninové či odpolední kurzy. Každý pátek jezdí Piotr na výlety. Péče o invalidní dítě je tu tak zorganizovaná, aby si rodiče mohli odpočinout.

V Polsku jsou lidé také laskaví, ale tady laskavost provázejí skutky. V Polsku návštěva lékaře končila vypsáním receptu na léky, které občas vůbec nebyly. Tady se doktor zeptá, co potřebujeme, a zařídí to. Ale kdyby dítě bylo zdravé, nebyli bychom tu.

Tady stále prosíme a děkujeme. Nevím, jak dlouho to vydržím. Chci se postavit na vlastní nohy. Sním o práci v kanceláři, nechci dělat uklízečku. Ale když jsem tu před 20 lety studovala, byli Němci otevřenější a usměvavější. Asi je tu už moc cizinců," hádá Kasia.

"Ta Polka přede mnou se rozvedla s Turkem a nového partnera přihlásila u otce, a tak jako samotná matka s třemi dětmi dostává spoustu peněz," šeptá blondýnka z čela fronty, než musí letět k okénku.

Přece vám neprozradíme vlastní finty...

Ewa a Jarek dostali po vysoké škole německé občanství, protože Jarek měl německé předky. "Nejdřív jsme se museli naučit německy. Zaplatili nám desetiměsíční kurz. Ale získat práci znamenalo přihlásit se do konkursu a hovořit německy perfektně. Neměli jsme šanci," vypráví Ewa.

"Přihlásil jsem se na pracák, ale jak mi měli něco najít, když jsem v konkursech neuspěl? Začal jsem brát podporu," pokračuje Jarek. "Kdo chce sociální pomoc, musí vykázat vše, co má. I auto. Na živobytí dávají asi 400 eur, stejně tak na bydlení. Platí vytápění, životní pojistku a pojištění auta, dohromady přes 800 eur měsíčně (asi 21 618 Kč), plus 190 eur na každé dítě. Každého půl roku musíš sociálce ukázat výpis z účtu. Když máš dodatečné příjmy, zmenší pomoc. Jsou velmi důkladní. Jestli zalžeš, nejenže tě potrestají finančně, ale dají na černou listinu a jsi vyřízený. Zadrží dávky, nařídí vrátit přeplatek, anebo ještě hůř - dají k soudu."

"Abychom si vydělali, založili jsme firmu a prodávali rozebraná auta do Polska. Ale byly to strašné nervy, po pěti letech jsem měla dost. A tak uklízím. To bylo to nejrozumnější, co jsem mohla udělat. Musela jsem se přizpůsobit," tvrdí Ewa.

"Jsem šťastná, že tu děti vystudovaly a daří se jim. Dostáváme docela slušný důchod. Ale zaplatila jsem za to zdravím. Muž má deprese, anebo zuří, protože známí v Polsku jsou profesory. Ambice tady dopadnou nejhůř," dodává.

"Manžel pracoval v Německu dva roky, než mu šéf pomohl, abychom se mohli přistěhovat. Až jako rodina žijící v Německu můžeme žádat o příspěvek na bydlení. Za 60 metrů čtverečních platíme 650 eur (asi 17 566 Kč), ale město přispívá 200 eury, protože nemám práci. Platí nám také telefon, televizi a internet," svěřuje se Dorota.

Stěžuje si, že se v bytě "mezi synagogou a polskou hospodou" necítí dobře. V okolí je tu špína a hluk, žijí tu jen Turci, Rusové a Poláci. Němce vidí jen v neděli. Ale po čtyřech operacích zraku vidí velmi špatně.

"Ale i tak si myslím, že to stálo za to. Dětem tu bude líp. Ale my s mužem se vrátíme, jakmile si odpracuje alespoň nejmenší důchod. 700 eur nám v Polsku bude stačit," říká.

"To máme vyprávět, jak žít ze sociálky, aby jiní využili naše rady? To tedy ne. I tak je nás tu už moc. Jestli nám Merkelová sebere dávky, tak odejdeme s prázdnou!" ozývá se reptání z fronty.

Tagy: Německo zahraničí Polsko migrační politika uprchlická krize

Zdroje: ČTK,Gazeta Wyborcza