Česká odposlechová republika. Když bez štěnic není žádný jiný důkaz

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: red

Orlové práva se po třech a půl letech od zásahu na Úřadu vlády dočkali prvního (byť nepravomocného) odsuzujícího rozsudku nad Janou Nečasovou (Nagyovou). Je to podmínka za vynesení utajené zprávy BIS lobbistovi Ivo Rittigovi. Katarze se ovšem zatím nekoná. Odsouzení totiž stojí a padá s pořízenými odposlechy, jiné důkazy v kauze nebyly. Což, a to není úplně obvyklé, připouští i soudce, který úterní rozsudek vynesl, píše Robert Malecký v komentáři pro web Hlídací pes.

Petr Nečas míří k soudu

Petr Nečas míří k soudu,zdroj: Profimedia.cz

"Tady to bylo v podstatě důkazně jednoduché. Principiálně se dá říct, jestli nám Vrchní soud v Praze řekne, že jsme špatně postupovali vzhledem k těm nařízeným odposlechům, tak nezbude nic jiného, než obžalované zprostit, protože pak by tam nebyl žádný jiný důkaz. Pokud řekne, že to bylo v pořádku, tak by to (rozsudek) měl asi potvrdit."

Buď, anebo. Slova předsedy senátu Petra Nováka pro deník Právo ukazují, jak silné postavení v této větvi kauzy Nagyová odposlechy měly. Výhradní. Nic jiného obžaloba nenabídla.

To kauzu odlišuje od korupčního případu bývalého hejtmana Davida Ratha, se kterou bývá srovnávána, a jejíž duch, abychom citovali reportáž týdeníku Respekt, se nad Nečasovou a Rittigem v soudní síni vznášel. V Rathově případu totiž, i kdyby soud skutečně škrtl nezákonně pořízené odposlechy, zůstane aspoň ta krabice od vína, obrazně řečeno.

Tyhlety odposlechy

Ty odposlechy každého jenom otravují, chce se říct v duchu slavného výroku paní Pohlové z ankety deníku Metro.

Nejde jen o soukromí "klientů" orgánů činných v trestním řízení. Což je debata, na které se obvykle dění kolem odposlechů točí.

Najednou tu máme případ, který je postaven jen na "uších". A tím, koho otravují, jsou čím dál častěji policisté a žalobci, kterým soudy vytýkají, jak s odposlechy nakládají.

Přitom to vypadá tak jednoduše. U trestné činnosti "vyhledávacího" typu – tedy tam, kde manželka nestojí se zakrváceným nožem nad mrtvým tělem v kuchyni, policie nasadí odposlechy jako operativní prostředek. Zjistí, co potřebuje vědět, a pak ve fázi realizace zajistí pachatele i potřebné důkazy.

U drog to jde, u korupce ne

V praxi je to typické pro drogovou kriminalitu, kde je také tradičně nasazován největší balík odposlechů a kde to v zásadě nepůsobí větší obtíže. Podobné je to ale například i u gangů zlodějů aut.

Na počátku je obvykle spolupracovník policie, který dohodí větší rybu. Policie – podle příslušného patra od okresu až k národní centrále, se rozhodne, zda ji to už zajímá – a nasadí právě uši. Získá přehled o celé sledované síti a v určitou chvíli do ní řízne.

Co je podstatné: ví, že bez nějakého toho kila drog v ruce by u soudu neuspěla. To je tvrdý důkaz, na který pak nalepí vyčíslení, kolik toho ten který dealer prodal a kolik za to utržil. Případ je postaven a většinou bez problémů odsouzen.

Je nepředstavitelné, aby policie a žalobce před soud předstoupili s takto nebo podobně postavenou obžalobou: ten a ten od někoho nějak získal drogy a prodal je tomu a tomu. Jak to víme? Bavili se o tom po telefonu. Aha, tak přístě, řekl by jim soudce.

U korupce se tolik nedaří. Ve zmiňované kauze Rath narazilo slepé razítkování návrhů na povolení odposlechů soudci. A taky fakt, že u řady takových návrhů chybělo jejich zdůvodnění. Soudce formálně povolil odposlech, aniž by mu policie řekla, z čeho je odposlouchávaný podezřelý.

Nejdřív informace, pak odposlechy

Aby toho nebylo málo, v justiční databázi se v úterý objevil závěr Nejvyššího soudu, podle kterého příkazu k odposlechu musí předcházet přesvědčivé poznatky z důvěryhodného zdroje, nestačí spekulace, i když vedené "užitečným záměrem". Nezákonně povolený odposlech pak také nelze zákonným způsobem prodloužit.

Co řekl Nejvyšší soud?

"… není přípustné, aby teprve na základě a prostřednictvím povoleného odposlechu  byly získávány informace o tom, zda se odposlouchávaná osoba dopustila protiprávního jednání."

"Takový poznatek musí vydání příkazu k odposlechu předcházet, přičemž je třeba, aby byl validní, což znamená, že musí pocházet ze spolehlivého zdroje a musí být dostatečně přesvědčivý. (…) V žádném případě se nemůže jednat o pouhou spekulativní konstrukci, byť vedenou tzv. 'užitečným záměrem'."

Zdroj: Česká justice

Pozn.: Jde o případ bývalého libereckého policejního ředitele Miroslava Dvořáka, který dostal dostal za korupci a zneužívání pravomoci podmínku. Usnesení je výsledkem specifického typu řízení, v němž člověk po pravomocném skončení kauzy může požádat o přezkoumání zákonnosti odposlechů. 

Jsou to závěry, které státní zástupci a policisté neuslyší rádi a jejichž důsledky si v tuto chvíli vůbec nedokážeme představit. Zpochybňují totiž především metodu "velrybaření", kterou proslul bývalý ÚOOZ pod vedením Roberta Šlachty.

Jde o metodu, kdy policie upřednostňuje právě odposlechy před kvalitními operativními informacemi z prostředí. Lidově řečeno policie rozhodí sítě (odposlechy) a čeká, kdo se do nich chytí. Informace z odposlechů pak nahrazují zdroje z prostředí.

Pokud bychom zmíněný závěr Nejvyššího soudu chtěli aplikovat na kauzu Jany Nečasové a zprávy BIS, dostaneme se do paradoxní situace. Žádný případ by se totiž nekonal, odposlechy by nebylo možné řádně povolit, protože případ pochází – z odposlechů.

Potrvá měsíce, možná roky, než uvedený nález najde svůj odraz v policejní praxi. Záležet bude na tom, nakolik policie své metody v tichosti srovná do podoby lépe vyhovující zákonům, nebo zda bude třeba dalších soudních korekcí.

Každopádně ve všem tom zmatku kolem odposlechů je pozitivní zpráva: Něco se děje. Po zhruba deset let staré úpravě poměrů v počtu nasazovaných odposlechů si justice všímá i důvodů k jejich nasazování. A policie bude muset reagovat.

Robert Malecký pro Ústav nezávislé žurnalistiky

Tagy: Česko domácí ÚOOZ policie ČR česká justice právo a spravedlnost korupce a úplatkářství

Zdroje: Hlídací Pes